Stalking, nebo jen utkvělé představy?

podivna-hra-perex
Víte, že se vám někdo může nabourat do soukromí a psát vaším jménem maily? Nebojíte se kamer ve vaší domácnosti? Pokud ne, měli byste začít, někdo vás totiž může sledovat!

Zuzana Pospíšilová je psycholožkou, známou však především svými knihami určenými dětem. V nakladatelství Grada nemine snad měsíc, kdy by nebyla vydána její další nová kniha. Pohádky z různého prostředí (hasičské, záchranářské, knihovnické, policejní, sportovní, chechtavé, zlobivé), pro různé příležitosti (před usnutím, vánoční, na prázdniny), se zvířátky (medvěd a liška, prasátko) či příběhy s dětmi (cykly Detektivové, Vynálezce Tadeáš, Hedvika a Andělín, série Kouzelná třída) chrlí tato autorka, jako by sepsat knihu pro děti bylo záležitostí jednoho odpoledne. Její příběhy jsou žádané, děti je mají rády pro jejich humor i krásné obrázky, jež jsou dílem předních ilustrátorů (Drahomír Trsťan, Michal Sušina, Markéta Vydrová, Veronika Kubáčová a další). Proto je překvapující, když se takto zavedená autorka rozhodne vystoupit ze zajetých kolejí a do světa vypustit něco mimo svůj obvyklý žánr.

Takového vybočení se Zuzana Pospíšilová dopustila románem pro dospělé s názvem Podivná hra. Nejen, že má o mnoho více stran a úplně v něm chybí ilustrace, i jeho obsah je na rozdíl od dětských knih velice závažný. Známá pohádkářka se totiž vydala cestou detektivního thrilleru. I když to tak při jeho čtení docela dlouho nevypadá…

Spíše než thrillerem zdá se být kniha románem líčícím pocity ženy stižené stihomamem. Hlavní hrdinka Karla je čtyřicetiletou účetní. Má manžela a dvě dcery a žije si v podstatě úplně běžným životem. Až jednoho dne v internetové poradně, kde udílí ekonomické rady, nalezne podivný vzkaz: „Karlo, miluji tě, jsi má vysněná žena.“ Od té chvíle se jí začnou dít podivné věci. Z mailových schránek jejích dcer někdo odešle záhadné maily její matce, neustále má potíže s počítačem, mobil se jí sám zapíná, až z toho začne mít pocit, že jí nebo jejím dcerám chce někdo ublížit. Navíc ji pořád někdo pronásleduje, tedy alespoň se jí to zdá. Začne být podezřívavá a ve všem hledá skrytý smysl. Její konspirační teorie však nikoho nezajímají, všichni ji mají za blázna a manžel začne hledat útěchu v náručí krásné sekretářky. Karla je nevyspaná, strhaná, nemůže jíst, nemá se na koho obrátit – nikdo jí nevěří. Opravdu vše, co se událo, je jen náhoda a měla by vyhledat psychoterapeutku, jak jí radí manžel? Nebo si s ní někdo pohrává jako kočka s myší, aby ji úplně vyděšenou lapil do svých sítí? Kdo hraje tuto podivnou hru?

Na počátku stojí skutečné, faktické obtěžování a porušování soukromí, jenže se zvrhne v naprostou paranoiu hlavní hrdinky, která nedokáže přejít nic bez povšimnutí. Rozruší ji barva auta, cyklista, který ji pozdraví, muž sedící u vedlejšího stolku v cukrárně, prázdná taška položená u auta, rozmoklý terč na zahradě… Všemu okamžitě dává jiné významy a bojí se tak, že je z ní jen uzlíček nervů.

Snažila se chovat jako obvykle, jako by měla hlavu úplně prázdnou. Ve skutečnosti byla její hlava po okraj naplněná otazníky. Kdyby aspoň pár z nich dokázala vyřešit, ale její rozum na to nestačí.
(str. 98)

Dalo by říct, že jde o dokonalý popis rozvoje paranoidní schizofrenie a čtenář má převážnou část knihy pocit, že místo inzerované škatulky „thriller“ by knize spíše slušela příslušnost k psychologickým románům. Přestože Karla není přímo vypravěčkou příběhu, je děj vyprávěn většinou z jejího úhlu pohledu. Čtenář tak má příležitost vcítit se do jejích pocitů, sledovat její myšlenkové pochody a zažít spolu s ní onu bezvýchodnost prapodivné situace, v níž se ocitá.

Zuzana Pospíšilová celou dobu své čtenáře mate a chvílemi se zdá, že si z nich i střílí. Alespoň já měla při četbě velmi protichůdné pocity. Nejprve jsem si říkala, že svým jednoduchým způsobem psaní nemůže dospělého čtenáře upoutat a přesvědčit jej dokonce o tom, že čte napínavou knihu. Později mi připadalo, že naopak ta jednoduchost a neustálé opakování zvláštních situací vytváří pozoruhodné napětí – není vidět, je jen podprahově cítit asi jako spodní proud na povrchu líně se ploužící řeky. Když se spolehnete na klamné zdání, strhne vás a dá vám pocítit strach, že se v něm utopíte. A závěr, to už bylo velké akční finále, které mě ubezpečilo, že pocit strachu byl na místě.

Sečteno, podtrženo – nenecháte-li se odradit na první pohled jakoby fádním vypravěčským stylem autorky a dopřejete jí prostor, snadno vás přesvědčí, že umí napsat i román pro dospělé.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePodivná hra

Pospíšilová, Zuzana

Cosmopolis, 2017

Stalking, nebo jen utkvělé představy? - DISKUZE

Počet reakcí: 2
  1. jcerny napsal:

    Ken Liu vpořádku doručen. Hezké vánoce všem pozitivním knihomoličkám a knihomolíkům.

  2. jay napsal:

    Nápad knihy je snad dobrý, provedení méně. Celou dobu mi hlavní hrdinka připadne nejen značně paranoidní, ale i poněkud tupá.Vyprávění mne nedovedlo strhnout, nedokážu se vcítit do děje, je to takové ploché,naivní, závěr je pak v souvislosti s celkem už opravdu naprosto nevěrohodný.

Napsat komentář