Rubrika: Čtení ke kávě

Daleko od matky, část 3.: Odchod do zahraničí

Husek_Odchod do zahranici

Josef zažil v Praze ještě vítězství komunistů ve volbách v únoru 1948. Na podzim odešel do ciziny na západ.

Splynutí

Militka_Splynuti

Život je krásný, barevný, plný plánů, nadějí a uskutečněných předsevzetí. Některá období můžou být neveselá a temná. Často záleží na nás, na člověku samotném, jeho vůli, zda se z těžkostí vymaní a bude dál smysluplně kráčet životem, nebo se provzteká či prosmutní roky, které přijdou. Samozřejmě záleží i na okolí.

O psaní

Konvicka_O psani

Spousta čtenářů mi klade stále stejnou otázku – jak to vlastně dělám, že si jen tak sednu, vymyslím příběh a napíšu knihu. Přál bych si, aby to bylo tak jednoduché, jenže přesně takhle to nefunguje.

Jak Švédsko potkalo Vicky, Lauru a Annu, 3. díl: Rasismus

Opatrilova_Svedsko3

Jak rasismus potkal Vicky.

Úřednice z vigvamu, 2. část

Walterova Benesova_Urednice z vigvamu

Posadila si mě na druhou stranu svého stolu a spustila sáhodlouhý monolog. Po prvních třech větách mi bylo jasné, že tohle fakt nebude za deset minut hotové a že opravdu procházím bezpečnostním školením.

Úřednice z vigvamu, 1. část

Walterova Benesova_Urednice z vigvamu

Úředník z finančního úřadu povídá řediteli jedné firmy:
„Nemyslete si, že nemáme smysl pro humor.
Nad vaším posledním daňovým přiznáním
jsme se od srdce zasmáli.“

Jako vždy, jako nikdy, jako všechno a nic, 2. část

Raichl_Jako vzdy

Strávila jsem nádherný večer s Albertem, který sice není Albert, ale pro mě se na pár hodin Albertem stal, poněvadž já v něm chtěla Alberta vidět, cítit a milovat.

Jako vždy, jako nikdy, jako všechno a nic, 1. část

Raichl_Jako vzdy

Manželé středního věku přijíždějí do klidného penzionu, aby zde (obklopeni přívětivou útulností) prožili každoroční opakované líbánky. Stejný den, stejné místo, stejné apartmá, stejný stůl v restauraci…
Ale bude to letos opravdu stejné jako vždy?

Čas je relativní

Militka_Cas je relativni

Dnes je uspěchaná doba. Každý se někam řítí, všichni sledujeme, co jsme nestihli, co ještě prošvihnout můžeme a naopak.
Občas stojí za to se na chvíli zastavit, promluvit se svým blízkým. Uvědomit si důležité a nedůležité věci v našem životě. Nenechme se zmítat stresem. Převážně ho vytváříme sami. Dopřejme si tiché zastavení. Aspoň občas.

Zrcadlo v kuchyni

Patricny_Zrcadlo v kuchyni

Tenhle příběh má dvě hlavní postavy – ženu a muže, manžely už sedm let po svatbě.