Ukázka z knihy Policejní pohádky (Zuzana Pospíšilová)

Policejní pohádky
Přečtěte si ukázku z knihy, kde jsou zločinci zdánlivě bezúhonné bytosti. A co teprve, když se je vydají chytit pavouci s píšťalkou nebo kouzelná policejní čepice? Pak zločin nemá šanci!

Pomocníčci

policejni pohadky 2Pan Oldřich byl policistou v malém městečku. Lidé se tu navzájem znali a žili spokojeným životem. Pan Oldřich se v uniformě procházel městem, s každým se pozdravil, prohodil pár vlídných slov, ale zasáhnout musel jen v případě, že se večer v hospodě někdo po­pral. Jejich městečko bylo tak klidné a spořádané, že byl na služebně jen sám.

Určitě by to stačilo, kdyby se jednou neobjevil zloděj. Poprvé v historii bylo potřeba vyřešit případ vloupá­ní do banky. Pan Oldřich si na krajském velitelství sice požádal o posilu, ale jeho žádost byla zamítnuta. Oprášil tedy kriminalistické znalosti a pustil se do pátrání. Bylo mu více než jasné, že zločin nespáchal nikdo zdejší. Byl to nejspíš zkušený zloděj, protože po sobě nezanechal žádné stopy. Alespoň ne takové, kterých by si pan Oldřich všiml.

Ještě ani nevyřešil jeden případ, a už se někdo vloupal do klenotnictví. A pak každou noc do jiného obcho­du. Pan Oldřich byl opravdu unavený. Ve dne řešil množící se případy vloupání a v noci na zloděje číhal. Když byl ale před řeznictvím, vyloupil zloděj pekař­ství. Když na něj číhal před hračkářstvím, vloupal se do trafiky. Pan Oldřich nevěděl, co si má počít. Ať dělal, co dělal, zloděj mu stále unikal.

Jednou, když seděl na služebně s hlavou v dlaních, uslyšel jemný hlásek: „Netrap se, my ti pomůžeme!“

policejni pohadky 3Pan Oldřich se kolem sebe rozhlédl, ale nikoho nevi­děl. V první chvíli si myslel, že to bylo jenom z přepra­cování. Tak rád by na služebně uvítal další policisty, kteří by mu pomohli, že se mu to nejspíš jenom zdálo.

„Tady, na stole!“ zaslechl znovu stejný hlásek. Pan Old­řich si nejprve promnul oči a pak se pozorně zadíval na stůl. Bylo tam několik pavouků a pavoučků. Byli seřazení do řady a odhodlaní panu Oldřichovi pomoci.

„Jak mi chcete pomoci?“ divil se policista. „Vždyť by vás ten zloděj mohl zašlápnout!“

„Jen se neboj,“ chlácholil ho největší pavouk, které­ mu pod nosem rostl knír a byl celý chlupatý. „Dneska večer vyrazíme s tebou!“

„Jak myslíte,“ nebránil se pan Oldřich. Třeba se vy­šetřování díky novým pomocníkům opravdu někam posune.

policejni pohadky 4Večer se společně vydali do ulic. Pavoučci se rozutek­li do všech koutů a pak se pustili do práce. Ve všech uličkách upletli husté pavučiny. Neproklouzla by ani myš, natož zloděj. Asi za hodinu spustil jeden z pa­voučků poplach. Pan Oldřich všem pavoučkům rozdal píšťalky, aby na sebe mohli upozornit. To byl báječný nápad. Všichni se seběhli za zvukem píšťalky. Lupič s plným pytlem ukradených bot se válel na zemi. Byl obalený pavučinou a nemohl se z ní vymotat. Policista na nic nečekal. Nasadil zloději pouta a odvezl ho za mříže.

Od té doby byl v městečku opět klid a mír. Pan Old­řich byl na své malé pomocníky náramně pyšný. A za odměnu jim nechal u nejlepší švadleny ušít maličké uniformy.

 


Knihu Policejní pohádky vydalo nakladatelství Grada
v edici Pohádkové čtení.

Pokud vás kniha zaujala, přečtěte si její pokračování.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizePolicejní pohádky

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2015

Napsat komentář