Přinášíme vám ukázku z knihy Prázdninové pohádky, kterou vydalo
nakladatelství Grada v edici Pohádkové čtení.

Vodník Řasinka

Vodník Řasinka bydlel v rybníce už hezkou řádku let. Stejně jako jeho vodnický otec, děda i praděda. Zkrátka a dobře to byl rodinný rybník, ve kterém Řasinka hospodařil s láskou a s úctou k vodnickému řemeslu. Voda v jeho rybníce byla široko daleko nejčistší a všechny ryby byly pěkně vykrmené.
Jednoho dne seděl Řasinka v rákosí a pokuřoval z památeční dýmky. Pozoroval pulce, jak spolu vesele dovádějí, a pochvaloval si hezké počasí. S takovou přijde k rybníku spousta lidí, aby si zaplavali nebo se alespoň osvěžili. Z příjemných myšlenek ho ale vyrušil neznámý hlas. Nedolehl k němu ze břehu, jak by čekal, ale přímo z rybníka. Řasinka zaostřil zrak. Sluneční paprsky se na hladině odrážely, tak mu chvíli trvalo, než si všiml zelené hlavy.
„Vítejte, kolego,“ uvítal neznámého přátelským tónem Řasinka.
Cizí vodník ale nebyl na nějaké kamarádění nastavený. Vynořil se z vody, poklepal si na odznak, který se mu leskl na klopě zeleného kabátku, a přísně prohlásil: „Vrchní vodnický inspektor!“
Řasinka se polekal. Vyskočil z rákosí a postavil se do pozoru jako voják. Ten úřední tón ho úplně vyvedl z míry.
„Podle této smlouvy zůstane rybník v pronájmu, jen pokud bude zdejší vodník topit,“ řekl a zamával Řasinkovi před nosem nějakým lejstrem.
„Topit?“ zeptal se Řasinka a hlas mu přitom přeskakoval, jak měl najednou sucho v hrdle.
„Topit,“ přikývl inspektor a pocítil obrovské uspokojení, že Řasinku vyvedl z míry. Chvíli se na něj díval s vítězoslavným úsměvem a pak ještě dodal: „Do roka a do dne chci vidět výsledky, jinak budeš muset tenhle rybník nadobro opustit!“
„Opustit?“ vykulil oči Řasinka, a z toho leknutí se mu udělaly mžitky před očima.
„Opustit,“ přisvědčil inspektor a pak zase zmizel v hlubinách rybníka.
Od té doby byl Řasinka jako vyměněný. Jeho dřívější veselost byla ta tam. Nevěděl, co má dělat. Sedával na břehu rybníka a občas mu do vody ukápla i nějaká slzička. Nikdy nikoho neutopil a ani topit nebude. Ale co bude dělat, až ho přijdou z jeho rybníka vystrnadit?
Všiml si ho Jonáš, který se přišel k rybníku vykoupat.
„Proč pláčete?“ zeptal se Řasinky.
Netušil, že je to vodník, a tak se ho ani trochu nebál. Jen mu bylo divné, že pláče. Svého tatínka totiž nikdy plakat neviděl.
„Chtějí po mně, abych topil,“ přiznal mu se slzami v očích Řasinka.
„Můj děda taky topí. Na tom nic není!“ mávl rukou Jonáš.
Řasinka na něj vyvalil oči.
„Jenom v zimě,“ dodal Jonáš, když viděl, jak nechápavě se na něj ten pán v zeleném kabátku kouká.
„V zimě?“ podivil se Řasinka ještě víc. „V zimě je rybník pod ledem. To se topit nedá!“
„On topí v kotelně. Je totiž topič,“ vysvětlil mu Jonáš.
Řasinka si otřel slzy z očí a pak se nesměle zeptal: „A mohl bych tam topit s ním?“
Jonáš pokrčil rameny a odpověděl: „Nevím, ale zkusím se ho zeptat.“
Pak se oba rozloučili. Jonáš odešel domů a Řasinka skočil do rybníka. Už nesmutnil. Svitla mu nová naděje. Jonáš svůj slib dodržel a u dědečka se přimluvil.
„Tak prý můžeš nastoupit do práce. Ale až po prázdninách,“ vysvětlil mu Jonáš, když se u rybníka ukázal druhého dne. „V září se budou čistit kotle, štípat dříví a skládat uhlí a na konci října se začíná topit!“
„Jikry, mlíčí!“ zaradoval se Řasinka po vodnicku. „A dostanu potvrzení, že topím?“ zeptal se ještě pro jistotu.
„Na to jsem se nezeptal,“ pokrčil rameny Jonáš.
Po prázdninách začal Řasinkovi nový život. Každé ráno chodil do práce. Stal se z něj topič. Aby mu z toho horka nevyschl šos, bral si s sebou kyblík s vodou a náhradní mokré oblečení. Topení se mu líbilo a s Jonášovým dědečkem se skamarádil. Největší radost měl ale z toho, že dostal potvrzení, že topí. Na bílém papíře s kulatým razítkem.
Celé léto měl Řasinka dovolenou. Když se o dalších prázdninách objevil v rybníce vrchní vodnický inspektor, aby zkontroloval, jestli Řasinka někoho utopil, vodník mu hrdě podal své potvrzení, na kterém stálo, že od září do května poctivě topil.
Kulaté úřednické razítko se inspektorovi zamlouvalo. Vyškrtl si Řasinku ze seznamu vodníků, kteří nikdy nikoho neutopili, popřál mu hodně štěstí a odplul někam jinam.
Od té doby měl vodník Řasinka klid. Dál se pečlivě staral o svůj rybník a o to, aby se v něm nikdo neutopil.

—————————————–

Mgr. Zuzana Pospíšilová

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti. Přečtěte si ukázky z některých z nich, např. z knih Prázdniny s drakem, Policejní pohádky, Výlet do Pekla, Nové vánoční pohádky.

Informace o autorce byly čerpány ze stránek nakladatelství Grada.

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2016