České povídky pro české čtenáře

tipy_prazsky-dixieland_jan-stavinoha_povidky_jan-cep
Dnešní knižní tipy budou ryze české, ale přesto nabídnou tituly dvou zcela odlišných autorů, vzdálených časem i prostorem…

Jan Stavinoha má sice české kořeny, navzdory tomu však není zdejším čtenářům asi příliš známý. Bude to zřejmě i tím, že Pražský dixieland je vůbec první jeho kniha, která vyšla v češtině. Je to nicméně slibný začátek…

Pražský dixieland

Autor: Jan Stavinoha

Počet stran: 192
Vazba: pevná s přebalem
Formát: 146×187 mm
ISBN: 978-80-7363-778-1
Doporučená cena: 249 Kč

Knihu Pražský dixieland vydalo nakladatelství Dokořán
v edici Mimo edice.

Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka, studenta, muzikanta, důchodce, redaktora, recepčního nebo nezaměstnaného. Sbírka se skládá z dvanácti povídek, z nichž každá se odehrává v Praze a zastupuje jeden měsíc v roce. Kompoziční inspirací bylo pro autora Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho. Postavy hudebníků, často jako osob nerespektujících systém nebo stojících mimo něj, se pak objevují nejen v titulní povídce.

 

Ukázka z knihy

„Dámy a pánové,“ ozvalo se z amplionu do zakouřeného prostoru sálu vinárny Pygmalion na Václavském náměstí a trumpetista orchestru vyčkal, až se hemžení tančících na parketu pod pódiem uklidní, aby ohlásil poslední skladbu.
„Na závěr dnešního silvestrovského večera, dámy a pánové, vám Pražský dixieland zahraje…“ z parketu ho přerušilo hlasité hvízdání jako nesouhlas s tím, že taneční zábava končí.
Trumpetista se odmlčel, a když protesty rozjařených tanečníků neustávaly, dodal, že pořadatelé taneční zábavy si přejí mít sál ve čtvrt na jednu prázdný, po čemž se k hvízdotu připojilo ještě bučení těch, kteří seděli po stranách sálu u stolů posetých půllitry piv a lahvemi vína.
„Jsme rádi, že se vám s námi dobře tancovalo,“ pokračoval trumpetista nedbaje hluku, „a aby se vám dnes také dobře spalo, zahrajeme vám skladbu nazvanou I can’t give you anything but love… one, two, one, two, three, four!“ (str. 7)

Přečtěte si celou ukázku.

 

Jan Stavinoha

Jan Stavinoha (* 1945) vystudoval hru na klasickou kytaru a krátce pracoval jako redaktor v rozhlase. Po srpnu 1968 emigroval přes Londýn do Amsterodamu, kde se usadil. Tam působil jako hudebník a učitel hudby, od 80. let se věnuje hlavně vlastní literární tvorbě. Debutoval v roce 1982 povídkovou sbírkou Praagse dixieland (Pražský dixieland), kterou diktoval ve směsici angličtiny a nizozemštiny své ženě. Následovaly romány a povídky rovněž v nizozemštině. Mnohé z jeho próz zobrazují život ve stalinistickém Československu nebo útrapy českých emigrantů: In goede handen (V dobrých rukou, 1984), Adams uniform (Adamova uniforma, 1986), Interval (1987), Zegenrijke jaren (Požehnaná léta, 1997) či Kafka’s margarine (Kafkův margarín, 2005). Jiné jeho tituly ovšem s Čechy a Českem nesouvisí: Hollandse rapsodie (Holandská rapsodie, 2001) se odehrává v 80. letech v Nizozemsku a Polsku a pro svůj poslední román De buurman van Socrates (Sokratův soused, 2011) si Jan Stavinoha zvolil řecké prostředí.

Informace o autorovi byly čerpány ze stránek nakladatelství Dokořán.

 

Edice Mimo edice

Při pohledu na tento název si člověk nic moc konkrétního nepředstaví, ale věřte tomu, že v edici Mimo edice naleznete řadu velmi zajímavých a různorodých titulů, např. Cikán je Cikán, Cesta do hlubin kantorovy duše, Křivoklátsko nebo Svět podle Clarksona.

 

Nakladatelství Dokořán vzniklo v roce 2001 a dosud vydalo více než 600 titulů, z nichž asi 1/3 tvoří překlady z angličtiny, francouzštiny, němčiny, holandštiny, čínštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Od počátku se zaměřuje na populárně-naučnou a odbornou literaturu s výběrovými přesahy do kvalitní beletrie a poezie. Snaží se vydávat tituly nejen zajímavé, ale i profesionálně vyrobené.

————————————————

Druhý knižní tip je naopak věnován autorovi českým čtenářům dobře známému, minimálně ze školních lavic. Připomeňte si osobnost i dílo Jana Čepa prostřednictvím jeho působivých Povídek.

Povídky

Autor: Jan Čep

Počet stran: 340
Vazba: vázaná
Formát: 138×205 mm
ISBN: 978-80-7491-657-1
Doporučená cena: 329 Kč

Knihu Povídky vydalo nakladatelství Host.

Jan Čep (1902–1974), jehož Šalda nazval „básníkem jitřního zraku“, patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu bylo Čepovo dílo umlčováno. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší Čepovy kratší prózy ze všech období jeho tvorby, od knižního debutu Dvojí domov v polovině dvacátých let až po exilové Cikány. Povídky se často zaměřují k mezním situacím v životě zdánlivě běžných venkovských lidí. Jsou však vzdálené popisnému realismu, využívají zkratky, jemných náznaků a míří k duchovnímu rozměru bytí. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

 

Ukázka z knihy

V Jeníkovi se něco sevřelo, div mu slzy nevstoupily do očí. Vždyť to nejde, vždyť venku je svět, a o tom by pak nic nevěděl! Už chtěl rozhrnout větvičky a stoupnout na hlínu, ale ještě jednou si prohlédl „domek“, aleje travnatých stébel a pěšinku pro brouky, kterou on nemůže jít, malý svět musí zůstat opuštěný a marně krásný, nikdo se o něm nedoví…
Anička s Božkou seděly na hlíně a pekly vdolky. Frantík ležel na břiše kousek od nich a foukal do jakési díry. „Co to tu máš?“ ptal se Jeník. „Vždyť vidíš, mlýnek!“ odsekl Franta a víc se o Jeníka nestaral.
Jeník se otočil k děvčatům, ale než otevřel ústa, spustila obě křik, že jim pošlapal pečivo. Odešel tedy za hrušku a díval se do nebe. Jeho modrost byla nasycena sladkou září a listí na stromech od ní přijímalo blažený odlesk. Hošíkovy oči stoupaly výš a výš: „Bože, jak je možno jít pořád dál a dál, a nikdy nedojít na konec? Jak je to hrozné, žádný konec!“ (str. 7)

Přečtěte si celou ukázku.

 

Jan Čep

Jan Čep (1902–1974) ve své tvorbě navazoval na Jakuba Demla a Vladislava Vančuru. Je autorem povídek Dvojí domov (1926), Vigilie (1928), Letnice(1932), Děravý plášť (1934), Polní tráva (1946) aj. Napsal též román Hranice stínu (1935). Čep zpodobňoval svět skrze vnitřní vnímání a čas postav. Zaměřoval se na mezní situace a užíval zkratky. Jeho práce jsou střídmější, jazykově prostší. Výrazné místo v nich zastupuje venkov, poskytující tradiční jistoty, k nimž se postavy navrací.

 

Česká knižnice

Přečtěte si další zajímavé tituly z edice Česká knižnice, třeba Tři hry Karla Čapka, Povídky Karla Václava Raise, Pozdrav Tasova Jakuba Demla, Básně Antonína Sovy, Kytici a České pohádky Karla Jaromíra Erbena nebo tzv. broučkiády Svatopluka Čecha.

 

Nakladatelství Host zaujímá v současnosti nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu. Vydává tradičně především kvalitní českou prózu a poezii, literární teorii i literaturu naučnou – publikace věnované zejména historii, sociologii, filmové vědě i dalším oborům. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, ale nově zde našla přístřeší například i prestižní edice Česká knižnice s výbory z děl českých klasiků.


Zapojte se do našich aukcí, v nichž najdete řadu báječných knih za skvělé ceny.

Líbily se vám dnešní knižní tipy? Napište nám svůj názor v komentářích.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePražský dixieland

Stavinoha, Jan

Dokořán, 2016

zobrazit info o knizePovídky

Čep, Jan

Host, 2016

Napsat komentář