Titul Čtyři po půlnoci II, který vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA roku 2017 jako druhou (a závěrečnou) část povídkové sbírky Čtyři po půlnoci, obsahuje dvě povídky Stephena Kinga prezentované pod názvy Policajt z knihovny a Sluneční pes. Na našich stránkách si můžete po kliknutí na tento odkaz přečíst recenzi na titul Čtyři po půlnoci I obsahující první dvě povídky Časožrouti a Skryté okno do skryté zahrady.

Amerického spisovatele Stephena Kinga, označovaného neoficiálním titulem Mistr hororu, snad ani netřeba blíže představovat. Kingova tvorba je minimálně tak rozsáhlá jako jeho talent, o kterém svědčí například fakt, že jeho romány sbírají jedno prestižní literární ocenění za druhým. King je známý především pro své sáhodlouhé romány (jmenujme kupříkladu knihy To a Pod kupolí, dále pak Pan Mercedes a Pistolník), čtenářsky oblíbené jsou však i jeho povídky.

V druhé várce povídek se King spíše než na hmotnou hrůzu zaměřuje na pocit strachu v nás. V povídce Policajt z knihovny je děj zasazený do prostředí melancholického městečka, jehož obyvatelé si chodí pro četbu do místní, poněkud pochmurné knihovny. King vtipně využívá situace, do které se dostal snad každý návštěvník této vzdělávací instituce – když se knihy nevrátí včas. V Juncon City vás však nečeká pouhá pokuta. Ve zdech knihovny se tu skrývá stvoření, které se živí dětským strachem, jehož zdrojem mohou být právě nevrácené a ztracené knihy.

Nehmotná stvoření, živící se lidským strachem, jsou poměrně častým motivem Kingových děl. Mohlo by se zdát, že posté opakovaný scénář již nebude zajímavým, ale King dokáže čtenáře zaujmout a vyděsit již svým stylem psaním, který námět odsune na druhou kolej. Druhou záležitostí, kterou je nutné zmínit, je fakt, že hraní na emocionální strunu ve čtenáři funguje jako skvělá strategie odvádění pozornosti od děje a King toho hojně využívá v případě, že zápletka není dostatečně silným lákadlem sama o sobě. V povídce Policajt z knihovny se mu to vydařilo, ostatně jako již několikrát předtím.

Závěrečnou povídkou je Sluneční pes obsahující výrazné sci-fi prvky. Ústředním předmětem této krátké prózy je polaroidový fotoaparát, který je propojený s paralelním vesmírem. Hlavní hrdina příběhu vyfotí tímto přístrojem toulavého psa. S každou další vyvolanou fotografií se zvíře zvětšuje a odhaluje svou pravou podobu. Zbývá pár fotek, než se zlo z jiného vesmíru dostane do našeho světa.

Tato povídka byla sice silná co do emocí, ale z hlediska příběhu ji hodnotím jako nejslabší z celé čtveřice. Již od začátku mi bylo jasné, jak bude děj pokračovat, protože podobný motiv jsem už několikrát četla nejen v dílech Stephena Kinga, ale i v prózách jiných autorů. Kingovo zpracování bylo nicméně velmi sugestivní, pocit strachu tedy převážil napětí ze závěru příběhu.

Druhou část titulu Čtyři po půlnoci doporučuji především čtenářům, kteří si na hororové literatuře užívají emocionální stránku příběhu. Jako obvykle je Stephen King zárukou, že se vám do ruky dostane kvalitně zpracovaný příběh, který vám zaleze hluboko pod kůži.

Související knihy

King, Stephen

Pavel Dobrovský – BETA, 2017