Od narození prožíváme své úspěchy, nezdary, chvíle klidu i vzrušení, lásky, přátelství i zloby. Většinou ani nepřemýšlíme o smyslu života. Máme jistotu, že všechno půjde v klidu dál. Patří nám byt, peníze na živobytí i dovolenou, daří se. Horší je, když krutě zasáhne osud.

Existují doteky něžné jako pohlazení, lehounké jako vánek, bezděčné, smyslné, nic neříkající, nechtěné. Některé jsou obří jako srážka planet. Katastrofa může být zcela ničivá, nebo se z ní zrodí něco vzácného. Jak s tím naložíme, záleží na každém z nás.

Každé roční období sebou nese charakteristické rysy. Jaro přináší nový život, nové lásky. Léto nabírá na síle, je v nejlepším rozkvětu a začíná zakládat potomstvo. Podzim je plný plodů, krásných barev a jistého uklidnění po plném létě. Zima představuje spánek, relaxaci, nabírání nových sil do dalších období. Ale platí to vždycky?

Láska je prý všemocná.
Kéž by!

Lidstvo se prý přemnožilo. Někdy máme pocit, že dobrých lidí je málo. Pokud člověk zůstane sám, je mu těžko, je osamělý a trpí nedostatkem něhy, lásky, pochopení…

Je důležité vnímat lidi kolem sebe. Nejsme jen jedinci, ale i součást lidstva. Potřebujeme dobré a citlivé lidi ve svém okolí.

Občas nás paměť ošálí. Někdy chceme, abychom si věci pamatovali trochu jinak. Líčíme je ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.

Ale pozor, většinou se skutečnosti dostanou na povrch, ať chceme, nebo ne…

Vánoce jsou zvláštním obdobím každého roku. Ať už se člověk nachází v jakékoliv životní situaci, většinou nechce být o Vánocích sám. Buď je to způsobeno tím, že se naše Slunce vzdálilo a na chvíli nás chce opustit, než se umoudří a zjara se vrátí, nebo je pro nás přechod do zimního období obtížný. V každém případě myslíme na své blízké a chceme být s nimi. Ne vždy se to podaří. Někdy nás však život překvapí…

Život je krátký a občas dost nebezpečný. Někdy stačí vteřina, špatně odhadneme vzdálenost a rychlost přibližujícího se auta, jindy nám ublíží člověk, kterého jsme pokládali za kamaráda. Občas si s námi osud nebo i přírodní živly škaredě zahrávají a může se stát, že se nám zcela změní život. Někdy si myslíme, že někoho zachraňujeme, a přitom on zachrání nás.

Člověk není určený k tomu, aby žil sám. Někteří jedinci přesto dávají samotě přednost, nebo jim nic jiného nezbývá.
Existují lidé, na které myslíme často a rádi. Takové si hýčkejme, chraňme a prožívejme každou chvilku, kterou s nimi strávíme.