Čtení ke kávě: Domů (Hana Militká)

Domů

10.3.2020 Hana Militká Bez komentáře

Lidstvo se prý přemnožilo. Někdy máme pocit, že dobrých lidí je málo. Pokud člověk zůstane sám, je mu těžko, je osamělý a trpí nedostatkem něhy, lásky, pochopení…

Stromy se probouzejí ze zimního spánku. Přišel déšť. Je vidět, jak stromy a keře vítají jemné mlžení. I tráva se zelená. Některé keříky v parku mají nové lístky. Krásná podívaná.
Některé stromy ještě spí.V předjarním deštíčku se celé lesknou, jako kdyby se připravovaly na velkou sezónu.
Kosák vyzpěvuje z plných plic.
Nejradši bych si v parku na hodinku sedla, vnímala probouzející se přírodu a poslouchala neuvěřitelný koncert kosa.
Vtom vidím starou ženu, která se šourá přes park a vleče tašku s nákupem.
Mám sto chutí jí nabídnout pomoc. Ale vyčkávám. Moje bederní páteř nechce přenášet těžší břemena.
Náhle ke stařence přistoupili dva mladíci. Prohodí s ní slovo. Ona se usměje a svěří jim svou tašku s nákupem.
Trojice směřuje k tramvaji.
Přijíždí šestnáctka.
Stařenka vrtí hlavou a chce si vzít tašku zpátky.
Mladík jí tašku vyškubne a naskočí do tramvaje, dveře se za ním hned zavírají.
Jeho kamarád nestihne nastoupit.
Ten první na něj zoufale gestikuluje.
Tramvaj odjíždí.
Stařenka se vrhá na osamělého hocha: „Kolik ti je let?“
„Proč se ptáte?“
„Mám vnuka ve tvém věku. Představa, že by někomu provedl to, co vy dva mně, je hrozná. Doufám, že je dobře vychovaný.“
„My jsme taky dobře vychovaní. Nabídli jsme vám pomoc.“
„A jak to dopadlo? Tvůj kamarád si nevšiml, že mi ukradl nákup? Kromě toho mi tu tašku koupil manžel, když ještě žil. Je to památka na něj.“
„To je mi moc líto.“
„Co je ti líto? Že jste mě okradli, nebo že jsi nestihl naskočit?“
„Obojí,“ přiznává mladík.
„Pojď, sedneme si. Bolí mě nohy.“
Mladík poslušně usedne vedle ženy.
„Jak se jmenuješ?“ ptá se.
„Franta. Kluci se mi smějí, že je to zastaralé jméno.“
„Je to krásné jméno. Můj manžel byl František. Tohle jméno chce hodně lásky. Pokud ho nějaká slečna řekne s láskou, uslyšíš, jak je tvé jméno krásné,“ usměje se žena při vzpomínce na svého manžela.
„A vy?“
„Co já?“
„Jak se jmenujete?“
„Na to se mě už dávno nikdo nezeptal. Jsem Marie. Fanouš mi říkal Mařenko.“
„To je hezké.“
„Myslíš? Taky se mi zdá pěkné. Víš co? Můžeme si tykat.“
„Opravdu?“
„Jistě. Při představě, že se pustíte do mých rohlíků a šunkového salámu je na místě tykání.“
„Nechtěli jsme…“
„Já vím. Neznámou okrást není problém. Ale když poznáš její křestní jméno, už je to horší. Co říká tvé svědomí?“
„Mám dojem, že to byl hloupý nápad.“
„Byl tvůj?“
„Ne, přišel s tím Radim.“
„Vidíš, a ty se klidně přidáš. Určitě ses nesnažil mu to rozmluvit.“
„Vysmál by se mi!“
„Proč?“
„Řekl by, že jsem srab.“
„Hm, takhle jsi hrdina?“
„Ne, mrzí mě to.“
„Co myslíš, udám vás na policii?“
„Ne.“
„Jak to víš?“
„Už byste to udělala. Křičela byste. Lidi by se srocovali. Mají rádi skandály…“
„Jsi chytrý. Je škoda zabíjet svůj talent lumpárnami na ulici. Měl bys studovat. Určitě máš velkou budoucnost, když budeš poctivý. Chce to pořádně zabrat. Abys vynikl. Máš na to. Jen se nesmíš nechat pošlapat nemyslícími cvoky.“
„Vážně myslíte, že mám na vysokou?“
„Jsem si tím jistá. Vysoká škola je pro lidi, kteří dokážou máknout a jít za svým cílem. Není jen pro hrstku geniálních. I když někteří se tak tváří.“
„To je zajímavá myšlenka.“
„Doprovodíš mě?“
„Kam?“
„Bydlím támhle v tom domě, kde je servis mobilů.“
„Dobrá, můžu jít s vámi.“
U domu ukázala na jeden ze zvonků: „Tohle je můj. Stárková. Pokud z mého nákupu něco zbude, přines mi to. Není dobré vyhazovat nepotřebné potraviny. Koupila jsem mléko, mouku, rohlíky, šunku, jablka a těsto na štrůdl. Nestálo to celý důchod. Ale přece jen…“ Odmlčela se.
„Co je vám?“
„Můj manžel měl moc rád štrůdl. Vždycky tam chtěl sultánky. Nesehnala jsem je. Měl by po náladě,“ vzdychla.
„Vy myslíte, že Radim něco sní?“
„Možná vypije mléko, jestli ho má rád.“
„Nikdy jsem neviděl, že by pil něco jiného než pivo.“
„No, možná sní nějaké jablíčko. Dneska jsou dost drahá.“
„Pokud ještě najdu váš nákup, přinesu ho zpátky.“
Stařenka věřila, že se František vrátí.
Čekala týden.
Pak si řekla: „Spletla jsem se. Nemám tak dobrý odhad na lidi jako dřív.“ Přestala se mladým Františkem zabývat.
Za další týden se ozval zvonek.
„Kdo to může být? Pošťák nosí důchod až dvacátého, to je za deset dní. Žádnou poštu nečekám.“
Po krátkém váhání zvedla sluchátko dálkového otvírání: „Haló, kdo je tam?“ řekla nejistým hlasem.
„Tady František,“ ozvalo se.
„Ale to není možné!“ odpověděla.
„Jdu se zpožděním. Zavřeli mě do nemocnice.“
„Copak se ti stalo?“
„Můžu jít nahoru? Všechno vám budu vyprávět.“
„Ano, pojď, páté patro bez výtahu.“ Zabzučela.
Za chvilku se objevil, ani se nezadýchal.
„Pane, ty máš plíce. Závidím ti,“ usmála se srdečně.
„Dobrý den,“ hned ve dveřích jí podával tašku s nákupem.
„Překvapuješ mě. Mléko jsi měl dávno vypít. Bude nakyslé.“
„Nebude, koupil jsem dnes čerstvé.“
„Jsi hodný, ale neměl jsi utrácet. Pojď dál.“
Uvedla ho do obýváku.
Rozhlédl se kolem sebe.
Najednou zůstal stát jako opařený.
„Copak se stalo?“ zeptala se Marie, když uložila mléko do lednice.
„Tohle je fotka naší rodiny. Jak to, že ji máte?“
„Ano, bohužel mám jen fotku. Tvá máma je moje dcera. A ty jsi logicky můj vnuk. Škoda, že jsem tě nemohla vidět od malička, jak rosteš.“
„Ty jsi moje babička?“
„Ano, hochu, je to tak. Jméno máš po svém dědečkovi, mém manželovi.“
„Proč jsi mi to neřekla minule?“
„Nebyla jsem si jistá. Po prozkoumání internetu, hlavně facebooku, se objevily tvé a máminy fotky. Je to neuvěřitelná náhoda, že jsme se setkali,“ utřela slzy.
„To tedy! Proč jsi vlastně s mou mámou spoustu let nemluvila?“
„Chtěla jsem, aby studovala. Zamilovala se a přišla do jiného stavu. Vdala se. Nechtěla poslouchat moje řeči. Změnila si telefonní číslo a přestěhovala se. Víc nevím. Nedávno jsem poznala tebe. Byl jsi mi něčím blízký. Začala jsem hledat na internetu.“
„Máma vloni umřela.“
„Co se jí stalo?“ vykřikla zoufale Marie.
„Smetlo ji auto na přechodu. Pachatel ujel a nikdy ho nenašli. Doufám, že ho hryže svědomí,“ zhluboka vzdychl.
„To je mi moc líto. Hlavně těch let mlčení. Měla jsem překonat svou pýchu a podat jí pomocnou ruku.“ Chvíli trvalo, než se vzpamatovala.
„Promiň, na nářek je pozdě, ale tebe nepustím. Jak žiješ? Kde bydlíš? Co tvůj táta? Stará se o tebe?“
„Táta od nás odešel, když mi bylo pět. Našel si mladší a čekal s ní dítě. Máma mi to za pár let řekla.“
„Kde teď bydlíš? Studuješ?“
„Ano, končím střední a přijali mě na medicínu. Moc se těším, až nastoupím. Vždycky mě zajímalo lékařské bádání.“
„No, to tě chválím. Asi nemáš peníze, viď?“
„Moc ne, ale chodím na brigádu.“
„Podívej, mám poměrně velký byt. Bydlela jsem tady s tvou mámou, než se vdala a odešla. Pokud bys chtěl ušetřit, můžeš bydlet se mnou. Nějaká jistota, že tu někdo je, kdyby se mi něco stalo, bude pro mne dobrá. A ty ušetříš na nájmu.“
„Ten byt je náš. Vlastně můj.“
„Tím líp. Můžeš ho pronajímat a budeš mít na studia. To se hodí.“
„Musím to promyslet. Nejdřív hlavně potřebuju strávit spoustu nových věcí, které jsem neznal.“
„Nenutím tě. Jde jen o návrh. Zvaž ho. Nebudu tě nutit.“
Marie udělala lívance a kávu.
„Ještě jsi mi neřekl, proč jsi musel do nemocnice.“
„Radim ode mne dostal vynadáno za tu krádež nákupu. Rozmáchl se, uhodil mě do hlavy a krev se mi valila z nosu. Vůbec nešla zastavit. Odvezli mě do nemocnice. Dali mi nějaké infuze. Všechno se spravilo.“
„Doufám, že jsi v pořádku.“
„Naprosto. Všechno mi vysvětlili. Praskla mi žilka v nose, mám prý malou srážlivost. Dali mi prášek, musím ho brát. Kdyby mě porazilo auto, mohl bych vykrvácet. Teď už je to dobré.“
Rozloučili se srdečně jako babička a vnuk.
Za pár dní se k ní nastěhoval.
Pomohla mu s pronájmem bytu.
Oba byli šťastní, že našli jeden druhého v našem přelidněném světě.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.