Chalupa stála v malebném údolí a nad ní se zvedala stráň porostlá staletými stromy. Mezi našedlými kmeny smrků zářilo pár jedlí bělokorých, které nějakým zázrakem přežily kyselé deště a větry nasycené škodlivými exhaláty.
Rubrika: Čtení ke kávě
Televize
Moji rodiče se v roce 1959 přestěhovali do novostavby na Žižkov v Praze. Já jsem v tom roce nastoupil do prvé třídy ZDŠ Na Pražačce. Naše rodina vlastnila, jako jedna z mála, automobil a televizor.
Loutkář
V krčmě U Mluvícího psa se v podvečer před tradičním Průvodem loutek objeví tajemný cizinec. Kdo je doopravdy ten bohatý, luxusně vymóděný muž, kterého tak zajímá kouzlo pochodujících hraček? Co se skrývá v jeho jezdecké brašně? A jaké má úmysly?
Listopad
Náhoda je prapodivná záležitost. Existuje? Nebo ne? Jsme pouhou hříčkou náhody? Nebo je předem vše perfektně spočítáno a předurčeno? Kdo ví? Odpověď patrně nenajdeme nikdy. Nebo možná…
Čekání
Srna přicházela navečer; stařec ji pozoroval, jak se brodí vysokým sněhem, chvílemi zapadá až po břicho, ale stále stejným tempem se blíží k plůtku zahrady. Zavěsil tam pořádnou otep sena i svazky sušeného maliní a trsy jeřabin.
Nikdo na vaši knihu nečeká
Autoři píšící svůj první román tímto nešvarem často trpí. Myslí si, že na jejich veledílo někdo čeká, že napíšou jednu věc a všichni si z toho sednou na prdel, nakladatelé budou prosit, aby to vydali právě u nich, recenzenti budou hýkat nadšením, prodeje půjdou do statisíců a česká i světová literatura budou konečně obohaceny. Takhle. To. Nefunguje.
Říjen
Někdy se dějí věci mezi nebem a zemí, kterým zcela nerozumíme. Možná je to dobře. Trochu tajemna okoření náš racionální a přetechnizovaný život.
Kde matematika nestačí
Povídka Kde matematika nestačí pochází z 80 povídek, které byly napsány pro mou manželku Květinu Halberštátovou. Píší se snadno, protože jsou skutečně ze života. Myslím si, že v době, kdy hodně lidí uvažuje hlavně prakticky, je velice málo místa pro cit. Proto píšu povídky, snažím se především dětem přiblížit umělecký přednes. Není to práce, ale poslání. Jde to pomalu, ale daří se to.
Čas zralých jablek
Je to čas nastupujícího podzimu, čas barev zlata, ale také čas krvavých západů slunce a čas zralých jeřabin. Čas chladných rán, která přicházejí se třpytem rosy na trávě a na úžasných variantách pavoučích krajek.
Kritika
Můj otec, zarputilý negativista, měl na vše jednoduchou a stručnou odpověď: Ne. Mně vždy po přečtení nějakého mého dílka pokládal jednu otázku: Koho tím chceš ohromit? Nu, ohromit vlastně nechci nikoho. Mně stačí, že jsem tím ohromen sám.
