Na nové koníčky není člověk nikdy starý. Moudré hlavy tvrdí, že základní hobby si osvojíme někdy v dětství až pubertě, ale nikdo nikomu nebrání rozšiřovat zájmové portfolio i později. A tak jsem se před dvěma lety dostala tak trochu náhodou k plnicím perům.
Rubrika: Čtení ke kávě
Září
Je krásně. Září jako vymalované. Pravé babí léto. Člověku by se chtělo trošku litovat uplynulého léta, že už odchází. Jakmile se rozhlédneme kolem sebe v přírodě, všechno v nás zajásá: „Ještě pořád je krásně! Nic nekončí, život v plné síle pokračuje.“
S mořskou solí na víčkách
Od moře vál jemný vánek. Cítil ho na tváři, stejně jako vnímal první dotyky slunce; paprsky dopadaly na strmé skály ostrova Krk a bílou věž kostelíka nějaké vesničky na samém vrcholu kamenného masivu.
Erotický sen
Bez lásky, bez vášně se nedá žít. Vlastně dá. Krásně. V klídku. Jenže pak je toho klidu asi už moc. Trošku bláznovství není na škodu. Život je pak veselejší. No, někdy i smutnější. Určitě však pestřejší. Proto stojí za to žít naplno.
Mezi opicemi
Všechno se mění. Mění se doba a měním se i já. Dříve milý a rozšafný tlouštík, libující si v konzumaci moků všech druhů a značek, dnes užvaněný a těžko snesitelný abstinent a nekuřák.
Noční rozkaz
Když padne noc, tma je to nejmenší, čeho by se měl člověk bát. Jakmile totiž slunce zmizí, začnou se probouzet oni.
Srpen
Některé vzpomínky z dětství nikdy nevyblednou. Provázejí nás celý život. Ti, kterých se týkají, ani nemusí vědět, že pro nás některý okamžik tolik znamená. V tiché chvilce vzpomínání se takové zážitky samy přihlásí a zahřejí nás.
Místo u řeky
Stařec byl vysoký, hubený, ačkoliv šířka jeho ramen svědčila o atletickém mládí, a měl také mladistvé jméno – Jan. Volali na něj Jene, Honzo, Jeníku a on slyšel na každé z nich, ale pouze jeho malá vnučka ho mohla oslovit jménem, které těm ostatním bylo zapovězeno.
Erotická smršť
Život nás dokáže pěkně překvapit. Někdy mile, občas i svou horší stránkou. Kouzlo okamžiku v nás může zůstat po celý život. Erotika je úžasná záležitost. S ní život září jako duha všemi barvami, až oči přecházejí. Jen pozor na závrať…
Psaní a čtení
Dnes trochu vybočím ze svého zajetého schématu a pojmu svůj příspěvek trochu vážněji. Proč vlastně píšu a koho tím chci ohromit? Tuto otázku mi neustále pokládá můj dvaadevadesátiletý předek, otec. Já odpověď znám. Jsem sebestředný narcis toužící po obyčejném lidském smíchu.
