Přinášíme vám ukázku z knihy Jeden mrtvý navíc,
kterou vydalo nakladatelství Mystery Press.

V den, kdy mu chlapce přivedli, pracoval bratr Cadfael na zelinářské zahrádce u opatových rybníčků. Bylo právě parné srpnové poledne, a kdyby byl bratr Cadfael měl k ruce dost lidí, pochrupovali by teď všichni ve stínu a dozajista by se nepotili na slunci. Jenže jeden z jeho pravidelných pomocníků ani neprošel noviciátem a už se mnišského poslání vzdal, aby odešel za starším bratrem, který bojoval v občanské válce o anglickou korunu na straně krále Štěpána, zatímco druhý se vyděsil postupu královského vojska, protože jeho rodina patřila k stoupencům Matyldiným, a než by zůstal v obleženém Shrewsbury, uchýlil se raději na rodinné sídlo v Cheshiru. A tak zůstal Cadfael na všechnu práci sám. Nejednou se však už v životě lopotil pod mnohem žhavějším sluncem a byl teď pevně odhodlán nenechat svoji zahrádku zpustnout, ať už vnější svět propadl sebevětšímu zmatku.
Počátkem léta roku 1138 dosáhla již bratrovražedná válka, i když dosud nepříliš tvrdá, svého druhého roku, ale zatím se nikdy nepřiblížila k Shrewsbury tolik jako nyní. Teď však její hrozba visela nad hradem a městem jako stín smrti. Přes to všechno se bratr Cadfael v myšlenkách upínal na život a na růst, a ne na zmar a válku, a ani v nejmenším netušil, že poklid života, jaký si zvolil, má brzy narušit jiné zabití, vyslovená vražda, zákeřná a odsouzeníhodná i v tak rozvrácených dobách.
Za normálních okolností by neměl mít v srpnu na zahradě tolik práce, ale mělo-li se všechno pořádně udělat, bylo toho na jednoho až dost, a opatství mu dokázalo nabídnout jediného pomocníka – bratra Athanasia, který byl hluchý a napůl senilní a vůbec se na něj nedalo spolehnout, že rozezná užitečnou bylinku od plevele, takže bratr Cadfael tu nabídku rázně odmítl. To už si mnohem radši zastane všechno sám. Musí si přichystat záhon, kam by zasadil pozdní kapustu na další sadbu, a zasít čerstvá semínka zeleniny, jaká dokáže přečkat zimu, a také sklidit hrášek a odstranit odumřelé suché lodyhy jarní sadby, které se budou hodit na krmivo a podestýlku. V dřevěné kůlně na bylinkářské zahrádce, jež byla jeho obzvláštní pýchou, měl také ve skleněných nádobách a v moždířích na policích naloženo na půl tuctu lektvarů, na které všechny musí alespoň jednou denně dohlédnout a přitom nezapomenout ani na bylinková vína, která si teď už sama pro sebe vesele bublají. Bylo také třeba sklidit léčivé bylinky a péči potřebovaly i všechny ty léky chystané na zimu.
Cadfael by byl ovšem za nic na světě nepustil sebemenší část svého království ze zřetele, ať už za hradbami opatství sebebezohledněji bojovali o anglický trůn královští příbuzní – bratranec a sestřenice Štěpán a Matylda. Jak teď zarýval kompost do kapustového záhonu a co chvíli pozvedl hlavu, viděl, že nad střechami opatství i nad městem a nad hradem za ním nehybně visí věchýtky kouře, a cítil palčivý zápach včerejších požárů. Ten stín a puch už visel nad Shrewsbury skoro měsíc, zatímco král Štěpán dupal a zuřil ve svém táboře před přední hradní bránou, jediným místem, jímž se mohl dostat do města suchou nohou, ledaže by se mu podařilo zmocnit se mostů, a v tvrzi se pevně držel William FitzAlan, starostlivě sledoval, jak mu docházejí zásoby, a zlostné hřímání přenechával svému nenapravitelnému strýci Arnulfovi z Hesdinu, který se nikdy nenaučil krotit svou udatnost umírněností. Obyvatelé města jenom sklopili hlavy, pozamykali dveře, zabednili své krámky, a pokud to jen trochu bylo možné, uprchli na západ do Walesu ke svým starým vlídným nepřátelům, z nichž šel rozhodně menší strach než ze Štěpána. Velšanům náramně vyhovovalo, že se Angličané bojí Angličanů – pokud se ovšem Matylda nebo Štěpán vůbec dali za Angličany pokládat! – a nechávají Wales na pokoji, a když si Angličané chtěli dál vesele válčit, Velšané vždycky ochotně podali uprchlíkům pomocnou ruku.
Cadfael si narovnal záda a setřel pot z hlavy opálené do barvy vyzrálého lískového oříšku, na níž měl vyholenou malou tonzuru. Vtom zahlédl almužníka, bratra Osvalda, jak k němu spěchá po cestičce, až se mu sukně třepetají, a za rameno před sebou vede asi šestnáctiletého chlapce v drsném hnědém kabátci a krátkých nohavicích, jaké nosí venkované. Hoch byl v pěkných kožených botách, a vůbec k té vzácné příležitosti pečlivě vymydlený a upravený. Poslušně se podroboval vedení bratra Osvalda a neklidně, pokorně klopil oči. Nejspíš se zase nějaká rodina pokouší skrýt svoje dítě do ústraní, aby si na ně žádná ze znepřátelených stran nemohla dělat nároky, pomyslel si Cadfael, a nikdo jí to ani nemůže mít za zlé.
„Potřebuješ asi pomocníka, bratře Cadfaele, tak tady máš mládence, který se nebojí těžké práce. Jistá dobrá žena z města ho přivedla k fortnýřovi a moc prosila, abychom ho přijali a vyučili na laického sluhu. Je to prý její synovec z Hencotu a nemá už rodiče. Přinesl si s sebou roční apanáž. Převor Robert souhlasí, abychom ho přijali, a v chlapecké ložnici je ještě místo. Do školy bude chodit s novici, ale slib složí, jen jestli si to sám bude přát. Tak co, vezmeš ho?“
Cadfael si chlapce se zájmem prohlížel, ale bez zaváhání souhlasil, celý šťastný, že se mu konečně nabízí někdo mladý, zdatný a ochotný. Mládeneček je to štíhlý, ale síly má zřejmě dost, stojí si tady energicky a pohyby má pružné. Hoch teď ostražitě vzhlédl zpod sestřižené kštice hnědých kučer a oči pod dlouhými řasami měl temně modré, chytré a jasné. Choval se pokorně a zdvořile, ale rozhodně nevypadal ustrašeně.
„Ze srdce rád tě vezmu,“ řekl mu Cadfael, „jestli se ti bude chtít pracovat tady se mnou na zahradě. Jakpak se jmenuješ, chlapče?“
„Godric, pane,“ odpověděl hoch tiše a stroze a zkoumal Cadfaela stejně vážně, jako si on prohlížel jeho.

——————————–

Stáhněte si presskit s ukázkou a dalšími materiály.

——————————–

O autorce

Ellis Peters, vlastním jménem Edith Mary Pargeter (1913–1995), byla anglická spisovatelka velšského původu, jejíž tvorba zahrnuje zejména válečnou, historickou a detektivní prózu. Rovněž byla úzce spjata s českou a slovenskou kulturou, zamilovala si Prahu a coby bohemistka přeložila do angličtiny řadu knih uznávaných autorů, jako byli Jan Neruda či Bohumil Hrabal. Do světové literatury se zapsala trilogií Nebeský strom, dále dvacetidílnou sérií historických detektivek s bratrem Cadfaelem, která se odehrává ve dvanáctém století za občanské války v Anglii, a také případy inspektora Felse a jeho syna, jež tvoří třináct svazků. Prakticky celý život – s několika výjimkami, jako byl například krátký pobyt v Praze – prožila v rodném kraji, jímž bylo hrabství Shropshire. Zde také zemřela ve věku dvaaosmdesáti let.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona (genealogické thrillery Stopy v krvi a Hluboký hrob) a Tima Weavera (drsné krimi Není cesty zpět a Bez slitování), ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Petersová, Ellis

Mystery Press, 2024