Čtení ke kávě: Zvíře jménem inspirace (Ludmila Bakonyi Selingerová)

Zvíře jménem inspirace

16.1.2024 Ludmila Bakonyi Selingerová Bez komentáře

Selingerova Bakonyi Ludmila_Zvire jmenem inspirace2

Múza, nepolapitelná a tolik chtěná. Kde se bere, proč je tak nespolehlivá a dá se nějak ovládat? Rozhodla jsem se shrnout své letité pozorování a vztah se zvířetem zvaným inspirace. Budu moc ráda, když se přidáte do diskuze se svými zkušenostmi.

Celá léta si lámu hlavu, odkud se bere inspirace. Proč občas člověka pohltí tak, že nevnímá prostor ani čas, a vyplivne ho až o několik hodin a šílené dobrodružství později? Proč nás to přepadá zejména ve chvíli, kdy potřebujeme pracovat, uklízet, spát nebo stojíme ve frontě a nemáme u sebe žádnou propisku ani papír, na který bychom náš myšlenkový vír zaznamenali? Často potom nápady chodí ve stavu mezi bděním a spánkem, kdy o nich ještě víme, ale nedokážeme už vstát a pracovat s nimi. Útržky těchto polosnových momentů považuji za nejcennější materiál, který mohu při psaní používat.
Potom jsou zase naopak momenty, kdy máme na psaní čas a klid, cítíme povinnost něco napsat, a inspirace je na dovolené. Místo řádků narůstá frustrace a nechuť, pocit ztráty smyslu z chvil, které měly být kreativní radostí, odpočinkem v racionálním a nekompromisním světě. Pokud se tu zasekneme, jsme už navždy otroky přelétavých rozmarů naší mysli a stane se z nás spisovatel rozervanec. Je tady ale ještě jedna možnost: Přistoupit k inspiraci jako k divokému zvířátku, se kterým si lze do jisté míry vytvořit vztah, dokonce ho i jaksi vytrénovat.
První věc je naučit se ji přivolat. To jde mnoha různými způsoby. Nejdůležitější je všímavost. Kreativita mi spolehlivě pracuje tím méně, čím rychleji se svým životem pohybuji. Nedávno jsem četla hezký citát, že potom už ze svého života máme jen barevnou šmouhu. Jestli se nechcete věnovat abstraktní malbě, barevná šmouha je vám k ničemu. Inspirace si žádá zvolnění až na samotný morek v kosti existence. Na pouhou esenci bytí. Kdy najednou vidíme vystupovat bájné tvory ze skvrn na kachličkách v koupelně a svět je pro nás paletou pachů, chutí a ohňostrojem emocí. Tohle je ten prostřený stůl, ze kterého můžeme brát, co hrdlo ráčí, a spřádat příběhy uvěřitelné, ba strhující.
Pokud nemáte rentu nebo nejste v důchodu, nelze takhle žít pořád, ale nic nám nebrání pořádat výlety do zpomalené a vnímané reality pravidelně. Nejlépe denně. A teď se ocitáme u zkratek, které nám rande s inspirací většinou zajistí. Všechny úžasné věci, kterých si všimneme a mají potenciál spustit proud našich myšlenek, si pečlivě zapisuji. Klikám je do mobilu, protože ho mám při ruce. Ve chvílích frustrace nad čistým papírem je to moje studna, která mě spojí s věčností během pár okamžiků. Útržky rozhovorů, tvary mraků, smutek nad zlomeným stromem, květ v blátě, cokoliv mě chytne za srdce.
Když už v tom světě potom jsem, vytvořím si playlist ke každému projektu. Hudbu, spojenou jen s tím proudem myšlenek, který potřebuji. Opět bójka v rozbouřeném moři, která mě přivede ihned na to místo, které potřebuji. Pokud mám pocit, že píšu plytce, trénuji noření. Jak by to šlo „víc“? Vím přesně o pasážích, které jsou potřeba víc zanořit. Nutno podotknout, že tohle se nedá dělat pod tlakem a je to vyčerpávající proces. Výsledek je ale kniha, u které není ani řádek, co by ve mě vzbuzoval rozpaky.
Jisté je to, že se zvířetem zvaným inspirace se musí komunikovat, a čím častěji, tím lépe. Nemůžete čekat, že ho budete měsíce zanedbávat a potom si ho jen tak zavoláte, když chcete něco podrbat. Bude zase chvíli trvat, než vyleze z kouta a získá k vám důvěru. Tahle potvůrka se navíc vyskytuje hlavně v končinách, kde je klid. A čím víc klidu, tím víc kreativních chvil.
Přeji vám mnoho skvělých výletů do fantazie se svým zvířetem. Budu moc ráda za vaše zkušenosti a názory.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Pohádková Lída, jak si autorka říká, napsala se svým zvířátkem zvaným inspirace už dvanáct publikací pro děti a další připravuje. Nejnovější počin je trilogie pro citlivé děti o dráčku Hugovi. V knihách se s ním děti vydají do pohádkových hor, kde se spolu naučí překonávat emoční výzvy, naučí se vnímat svou výjimečnost a začnou objevovat sebejistotu. Více o autorce i o její tvorbě si můžete přečíst na jejích stránkách.