Minulými životy k uzdravení

perexMinulymiZivotyKUzdraveni
Dr. Weiss se ve své psychiatrické praxi věnuje reinkarnační regresi. Zveme vás na ukázku z knihy Minulými životy k uzdravení.

Dr. Weiss přináší podrobný průřez svou psychiatrickou praxí – fobie, nutkavé chování, společenské i vztahové problémy, ale i různé bolesti, které tvrdošíjně odolávaly veškeré konvenční léčbě či terapii, po návratu do některého z předchozích životů téměř zázračně mizí často už po prvním sezení.

Knihu Minulými životy k uzdravení vydalo nakladatelství Metafora.

 

Pro ty z vás, kdo nečetli mou knihu Mnoho životů, mnoho mistrů, bude zřejmě nezbytných pár slov na úvod.

Dokud jsem za sebou neměl ty neuvěřitelné zážitky s Catherine, pacientkou, jejíž terapie se stala základem oné knihy, byl můj profesní život jednostranný a velice akademický. Absolvoval jsem s vyznamenáním Kolumbijskou univerzitu a na lékařské fakultě Yaleovy univerzity, kde jsem absolvoval praxi v oboru psychologie, jsem obdržel lékařský diplom. Až dosud jsem pracoval jako profesor na několika prestižních lékařských fakultách a publikoval přes čtyřicet vědeckých pojednání týkajících se psychofarmakologie, mozkové chemie, poruch spánku, deprese, stavů úzkosti, poruch způsobených užíváním návykových látek a Alzheimerovy choroby. Jedinou knihou, která mi v té době vyšla, byla Biology of Cholingery Function (Biologie cholinergních funkcí). Nestala se žádným bestsellerem, i když mým pacientům trpícím nespavostí přece jen pomohla. Pokud šlo o „nevědecké“ obory jako například parapsychologii, byl jsem „mozkově levohemisférový“, obsedantně-kompulzivní a těžce skeptický. O pojmech jako minulé životy či reinkarnace jsem nic nevěděl, a ani nic vědět nechtěl.

Catherine byla pacientka, kterou za mnou poslali asi rok poté, co jsem se stal přednostou psychiatrického oddělení kliniky Mount Sinai v Miami Beach na Floridě. Catherine se blížila třicítka, byla to katolička z Nové Anglie a tato víra jí plně vyhovovala, v téhle oblasti si nepřipouštěla a vůbec žádné pochybnosti. Trpěla různými fobiemi, náhlými záchvaty úzkosti, depresí a opakujícími se děsivými sny. Tyto potíže ji sužovaly celý život a začínaly se zhoršovat.

Při konvenční psychoterapii, ačkoliv trvala déle než rok, se její stav nelepšil. Domníval jsem se však, že za tak dlouhou dobu už by nějaké zlepšení nastat mělo. Catherine pracovala jako nemocniční laborantka, byla dost inteligentní a orientovala se v lékařské problematice, takže by každý předpokládal, že se zdárné výsledky terapie dostaví. Ani z hlediska její povahy nic nenasvědčovalo tomu, že tenhle případ bude obtížný. Také prostředí, ve kterém žila, a rodinné zázemí slibovaly dobrou prognózu. Protože Catherine měla chronický strach z dávení a dušení, odmítala všechny léky, a tudíž jsem jí nemohl ordinovat antidepresiva a uklidňující prostředky, čili žádný z medikamentů, které nás ve škole učili v takových případech předepisovat. Její odmítání léčiv se ovšem později ukázalo jako požehnání, jenže to jsem v té době ještě nevěděl.

Catherine nakonec souhlasila, že zkusí hypnózu, formu cílené koncentrace, aby si připomněla své dětství a pokusila se najít potlačená či zapomenutá traumata, o nichž jsem byl přesvědčen, že musejí být příčinou jejích současných potíží.

Dokázala se pak dostat do hlubokého hypnotického tranzu a začínala se rozpomínat na události, na které by si vědomě nevzpomněla. Například na to, jak ji někdo strčil ze skokanského prkna do vody a jak se v ní topila a dusila. Nebo na to, jak se bála, když jí u zubaře nasadili masku na anestezii, a co bylo nejhorší, vyplula i vzpomínka na to, jak ji její otec alkoholik ve věku jejích tří let osahával. Vybavila si jeho velkou dlaň, kterou jí zacpával pusu, aby nekřičela. Byl jsem si jistý, že už máme odpovědi na všechny otázky. Zároveň jsem byl přesvědčený, že její stav se teď už vylepší.

Jenže chorobné příznaky neustoupily. Překvapilo mě to. Aspoň nějaký pokrok jsem očekával. Když jsem nad touto patovou situací uvažoval, dospěl jsem k závěru, že v jejím podvědomí musejí být pohřbena ještě další traumata. Jestli ji její otec osahával, když jí byly tři, dělal to možná ještě dřív. Zkusíme hypnózu znovu.

Pozdrav autora knihy, Briana L. Weisse, českým čtenářům


Více o knize najdete v příspěvku Srpnové čtení s Metaforou – věříte na minulé životy?

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMinulými životy k uzdravení

Weiss, Brian L.

Metafora, 2013

Napsat komentář