My se však nalézáme v čase o osm let později, v roce 2016, konkrétně ve dni s datem 17. března, kdy se v Paláci knih Luxor koná Velký knižní čtvrtek.

Ochlazení po několika zimou a sněhem i deštěm prolezlých dnech ustoupilo slunečními paprsky vykouzlenému oteplení a já po eskalátorech vyjíždím do prvého podlaží knihkupectví, abych se zúčastnila křtu nového vydání knihy Ochlazení, tentokrát uvádějícího pravé jméno jejího tvůrce. Kromě Michaela Žantovského, psychologa, překladatele, textaře, novináře, diplomata, politika a v poslední době ředitele Knihovny Václava Havla, je přítomen též Dr. Aleš Lederer, majitel nakladatelství Prostor, v němž román právě vychází, a Ing. Vladimír Kroc, moderátor rozhlasových pořadů vysílaných na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka. Poslední jmenovaný se ujímá mikrofonu, nejen aby hosty přivítal, ale aby se též s několika dotazy obrátil na pana Žantovského.

První z otázek samozřejmě cílí k autorovu pseudonymu, proč zrovna zvolil jméno Daniel Wolf (autor vysvětluje, že de facto šlo o jméno jeho přítele, pouze pozměněné v iniciále příjmení z jednoduchého V na dvojité) a zdali nestrádal, když za Danielem Wolfem se čtenářská veřejnost snažila dešifrovat jména jiných spisovatelů. A právě v tomto momentě Michael Žantovský připomíná večer v kavárně Krásný ztráty, v němž přes hlas zkreslující software hovořil coby „tajemný hlas ze záhrobí“ a přítomní hlasovali, kdo že by tvůrcem nového thrilleru mohl být (tři hlasy za autora označily – k radosti autora pravého – pořadu se účastnícího Václava Havla).

Následuje řada dotazů dalších, mimo jiné se vztahujících k Žantovského přátelství s Václavem Havlem nebo k vlastní práci, ať už překladatelské či tvůrčí. A samozřejmě pak i ke knize samotné. Ochlazení vzniklo téměř před deseti lety a coby podtitul neslo – a stále nese – označení „špionážní thriller z blízké budoucnosti“. Avšak z pohledu událostí v románu popisovaných jako fiktivní budoucnost, nicméně v některých případech se uskutečnivších dokonce i čtrnáct dní poté, co kniha vyšla, lze dílo označit i jako thriller z blízké minulosti. A to vede moderátora k otázce: „Necítíte se být vizionářem?“ Michael Žantovský se jím být necítí a vize, které se staly pravdou, se rodily na základě jeho pětadvacetileté diplomatické praxe a znalosti mezinárodních vztahů. „Příběh se nerodí ze vzduchu,“ říká Žantovský, „autor pracuje s nějak známou látkou…“ A tou mohly být události kolem roku 1989, informace z české rozvědky, některé rysy „chatrně převlečené figury kamarádů a známých lidí“ či četba (ne náhodou nazve tvůrce kapitol své knihy Proměna – Zámek – Proces – Amerika; souznění prostředí nejistoty, úzkostí, absurdit s atmosférou kafkovského světa je zjevné).

Po dvou třech dotazech z publika se setkání uzavírá; decentní křest knihy, při němž se bohudíky „neochlazuje“ Ochlazení šampaňským, a následná autogramiáda završují hodinku strávenou s Michaelem Žantovským.

Sjíždím po eskalátorech do přízemních prostor Paláce knih a vycházím ven do stále ještě sluncem proteplených pražských ulic. Proteplená je i má mysl po setkání s milým, kultivovaným a zkušenostmi bohatým člověkem. Doma si večer pouštím zprávy; ochlazení hlásí nejen meteorologové, ale chlad mi běží po zádech i při slovech některých politiků „vizionářů“, účelově strašících občany naší země. Kladu si otázku: Co mohu udělat pro to, aby k ochlazení nedocházelo alespoň v mezilidských vztazích?

Související knihy

Žantovský, Michael

Prostor, 2016