Jako jedna z mnohých i ona se svou německy hovořící rodinou musela po válce odejít z Československa, ze země, která jí byla vlastí ne jazykem, ale místem, v němž její rod již dávno zapustil své kořeny. Později se sem vrací, především jako reportérka, ale také jako někdo, kdo měl v Praze domov. „Jsem v tomhle městě ještě doma? Nebo jsem cizinec?“ Takto otevírá svoji knihu vzpomínek Barbara Coudenhove-Kalergi.