Se jménem Ing. Jaroslava Mareše (1937) je spojována řada slov: cestovatel, dobrodruh, kryptozoolog, spisovatel, entomolog, … Za svůj život navštívil více než sto států a své zážitky publikoval v řadě knih. Poslední z nich – Šepot buše – vyšla na konci listopadu minulého roku v nakladatelství Motto.

Prostřednictvím této knihy navštívíte tajuplnou Afriku, ovšem o typický cestopis se nejedná. Autor sice popisuje úchvatná místa, která navštívil, informuje o zvycích domorodců, vypráví o dobrodružných safari, … Publikace ale nabízí i něco dalšího.

Cestovatelovy zážitky jsou tu promíšeny s vyprávěním jeho přátel. Dozvíte se tak o lovu lidožravého krokodýla či tajuplné šelmy, kterou domorodci označovali jako ndalawo. Mělo se jednat napůl o lva a napůl levharta, obrovskou, krvelačnou, nebývale inteligentní bestii. Žádný slavný lovec neuspěl – šelma si jím zpestřila svůj jídelníček. A protože není žádná trofej, zřejmě se již nikdo nedozví, jaké zvíře tehdy mezi domorodci řádilo. Byl to přerostlý levhart? Nebo neobvykle zbarvený lev? Nebo opravdu ndalawo, před pozorností zoologů skrytá šelma?

Ostatně příběhů o vědě dosud neznámých tvorech si v knize přečtete hned několik. Sám Jaroslav Mareš v Africe objevil několik nových druhů brouků, z nichž nejznámější je zřejmě manticora imperator. Mohou-li unikat pozornosti vědců velcí brouci, proč by se v neprostupných pralesích nemohla skrývat i další neznámá zvířata? Mezi místním černošským obyvatelstvem se to zkazkami o prapodivných tvorech jen hemží…

Autor ale nepředkládá jen teorie o záhadných tvorech pocházejících snad ještě z dob pravěku. Formou dialogu s přítelem, jenž s oblibou cestuje za záhadami, čtenáře seznamuje s jeskynními malbami Sanů. Na nich jsou zachyceny prapodivné postavy s plochou, dozadu protáhlou hlavou a jen třemi prsty na rukou. Jde snad o důkaz, že Afriku před dávnými roky navštívili záhadní tvorové z vesmíru?

Při čtení je třeba dávat si pozor na to, co jsou ještě fakta a co už je čirá autorova fantazie. Předkládaným příběhům to dodává na přitažlivosti a čtivosti, jenže často se tak děje na úkor celkové uvěřitelnosti.

Kniha může na některé čtenáře působit poněkud nekompaktně. Autor představuje různé země v různých dobách, přičemž někdy se nejedná o plynulý přechod. Je také škoda, že není přiložena žádná mapa, na níž by byla zaznamenána jednotlivá místa, o nichž autor právě vypráví; výrazně by to napomohlo v orientaci.

Publikaci doplňují černobílé ilustrace Vladimíra Rimbaly – téměř na každé dvoustraně naleznete alespoň jeden obrázek. Na konci knihy je přes 60 stránek barevných, někdy i celostránkových fotografií autora s popisky. Většinou se vztahují k textu, a je škoda, že nejsou umístěny přímo u konkrétních příběhů. Čtenář musí listovat tam a zpět, aby zjistil, jak například vlastně vypadá goliáš, kterého ilustrátor opomenul u daného příběhu zachytit. Zbývající fotografie jsou pak jakýmsi bonusem, nevztahují se totiž k žádnému konkrétnímu příběhu.

Poetická vyprávění o krásách přírody i zvířat se tu mísí s neuvěřitelnou brutalitou lidožravých šelem i tvorů mnohem horších – šílenců, které snad ani nelze nazvat lidmi. V Evropě je nechvalně proslulý Hitler a jeho genocida Židů, v Ugandě řádil diktátor Idi Amin, ve Rwandě zase došlo k obrovské genocidě Tutsiů. Smutné dějiny, kdy kvůli nesmyslné nenávisti zemřely miliony nevinných lidí, by rozhodně neměly být zapomenuty. Je jen dobře, že se i těmto událostem autor nevyhýbá – je to jakési memento, kam může netolerance a nenávist vést.

Díky velkému tématickému záběru může kniha zaujmout opravdu široké čtenářské publikum. To „své“ si tu mohou najít milovníci historie, obdivovatelé zvířat velkých i malých (věděli jste například, že se brouci – mantikory koupou?), fanoušci tajuplných příběhů (včetně těch o mimozemšťanech) i ti, kteří skrze stránky knihy rádi poznají kousek vzdálené země.

Čeká na vás téměř 300 stránek pozoruhodného čtenářského zážitku. Krásně si jej užijte!

Ukázka z knihy

první ukázka je z návštěvy masajské vesnice:

Ženy nabízejí své výrobky, nejsou však vlezlé. Někde jsou jejich náhrdelníky, ozdoby i jiné předměty denní potřeby, které si turisté kupují jako suvenýry, vyloženy jen tak před chatrčí. Kdo má zájem, vejde a koupí. Někde uvidíte před chýší i zabodnutý oštěp. Ten však není nabízen ke koupi. Znamená výzvu: Nevstupujte, právě se milujeme! (str. 14)

Ve všech prospektech je Uganda nazývaná Perlou Afriky, toto označení nemohlo tedy chybět ani v tom mém. Hned na první stránce mi radí, abych se seznámil s místním názvoslovím. Proč ne, může to být užitečné. Tak tedy Uganda je název země, Buganda je jméno jednoho zdejšího starého království, luganda je název místního jazyka (gandštiny), kiganda je přídavné jméno vztahující se ke všemu, co má co do činění s Bugandou, Muganda je jméno pro jednoho obyvatele Bugandy a Baganda je množné číslo od Muganda. Jednoduché, ne? (str. 17)

Související knihy

Mareš, Jaroslav

Motto, 2011