Na scéně severské krimi se neustále objevují nová jména. Po hvězdě první velikosti Joovi Nesbøm vylétla na pomyslnou oblohu norské literatury hvězda jménem Thomas Enger. Thomas Enger (*1973) je bývalý novinář, který své zkušenosti vložil do hlavního hrdiny svojí plánované detektivní hexalogie. Zatím stihl vydat tři díly, z nichž Kamenný déšť a Fantomová bolest byly přeloženy i do češtiny.

Na předvánoční trh vypustilo nakladatelství MOBA jako novinku Fantomovou bolest a určitě to nebyl špatný tah. Kniha má totiž všechny předpoklady zaujmout čtenáře. Jak svojí velmi atraktivní obálkou s „vykousnutými“ deskami, tak nevšedním a nanejvýš napínavým příběhem.

Ústřední postavou je novinář Hennig Juul. Ten při požáru bytu před dvěma lety přišel o syna a sám vyvázl s těžkými popáleninami. Trpí ztrátou dítěte, výčitkami svědomí i ztrátou paměti – nepamatuje si, co se odehrálo před požárem, neví o jakých věcech psal, s kým mluvil. Z vězení se mu ozve doživotně odsouzený Tore Pulli usilující o obnovu procesu a trvající na své nevině v případu vraždy, ačkoli důkazy mluví proti němu. Za to, když mu Henning pomůže zjistit, kdo to na něj „ušil“, nabízí odpověď na nejpalčivější Juulovu otázku – jak vznikl požár v jeho bytě.

Henning se pouští do rozplétání dva roky starého mordu, ale všude naráží na mlčení či výhružně nakročené postavy podsvětí. V knize se to jen hemží jmény siláků, vymahačů dluhů a příbuzenskými propletenci, v nichž není úplně snadné se orientovat. Soukromé pátrání nenese takřka žádné ovoce a na straně za „oponou“, kam dává Enger čtenáři nahlížet, se rozjíždí mašinérie, která má Tore Pulliho umlčet navždy. Když pak za záhadných okolností při přípravě na televizní rozhovor skutečně Pulli umírá, roztáčí se smrtící kolotoč do závratných obrátek.

Thomas Enger není z těch autorů, kteří by se svým hlavním hrdinou jednali v rukavičkách a servírovali mu důkazy na stříbrném tácu. Naopak. Háže mu klacky pod nohy a vystavuje ho smrtelnému nebezpečí. Kniha nepostrádá napětí a čtenář neustále žije s hrdiny románu ve strachu o jejich život.

Příběh je psán velmi čtivě. Rychlému spádu napomáhá i členění do krátkých kapitol a oddělení důležitých dějů do dílů (před smrtí Tore Pulliho, po ní). Věty jsou spíše krátké a na opravdu dlouhá souvětí nenarazíte. Velikou důležitost mají i dialogy, v nichž Enger ukazuje svoji sílu. Velmi zajímavé je jeho líčení novinářského zákulisí.

Máte-li tedy chuť na pořádnou porci napětí, pak Fantomová bolest se svými více než čtyři sta dvaceti stranami je pro vás tím pravým ořechem k rozlousknutí. Ale jak to tak u seriálů bývá, nečekejte, že všem záhadám přijdete na kloub s koncem knihy. Některé otázky si na své odpovědi budou muset počkat až do dalšího dílu nazvaného Instinkt dravce.

Možná by vás zajímalo i srovnání Thomase Engera s Joem Nesbøm. Podle mne jsou oba skvělými vypravěči, a proto, že se snaží dělat totéž – bavit čtenáře kriminálními romány – se jim to i daří. A hlavně, oba výborným způsobem reprezentují svoji zemi, Norsko. Navíc Thomas Enger se přiznává, že Jo Nesbø je jeho velkým vzorem, takže ani čtenářská obec by z nich neměla dělat soupeře. Ale zároveň se není třeba bát, že by Thomase Enger svůj vzor kopíroval. Naopak. Zůstal svůj, a právě proto stojí za to, aby jeho knihy byly čteny.

Související knihy

Enger, Thomas

Moravská Bastei MOBA, 2013