Sci-fi román Časoběžník od Ryan Graudinové je samostatným příběhem, což uvítají zejména čtenáři, kteří nemají příliš v lásce nekonečné young adult série s postupně klesající kvalitou. Kniha vyšla 24. ledna 2019 v nakladatelství Fragment a krom populární tematiky cestování časem přináší vcelku neotřelou hlavní postavu, byť zpočátku poněkud arogantní.

Farway Gaius McCarthy je sedmnáctiletý syn cestovatelky v čase z roku 2354 a gladiátora z roku 95. Už to samo o sobě by mohlo vyvolat pozdvižení mezi matčinými zaměstnavateli, jelikož je zakázáno jakkoli zasahovat do minulosti. Ale Far se navíc narodil přímo na palubě stroje času a jeho přesné datum narození se nejspíš nikdy nepodaří určit, jelikož přišel na svět mimo čas, když loď uvázla uprostřed ničeho.

Farova existence tudíž popírá všechny přírodní zákony. Je pochopitelné, že celý život touží blíže prozkoumat vlastní minulost. Navíc potřebuje vypátrat loď, v níž jeho matka záhadně zmizela. Domnívá se, že studium na akademii a následná hvězdná kariéra cestovatele časem by mu to mohla umožnit. Far, mající bezchybný prospěch a talent, nepochybuje, že závěrečnou zkoušku hravě zvládne. Jeho cvičnou simulaci však naruší záhadná dívka vystupující jako Marie Antoinetta a Farovy sny se během chvilky rozplynou. Naštěstí mu osud nabídne druhou šanci, a tak se mladík nechá najmout jako kapitán lodi, která cestuje do minulosti a krade pro černý trh dobové artefakty. Dá dohromady posádku nejbližších přátel, z nichž každý je mistr ve svém oboru.

Během rutinní krádeže na Titaniku Far znovu potkává záhadnou dívku, která nejenže už mu jednou překazila plány, ale navíc je vždycky o krok napřed a zná velké tajemství: dějiny nejsou tak stálé a neměnné, jak si lidé myslí.

Mohlo by se zdát, že Časoběžník nabídne nadupanou jízdu časem, která bude překypovat zvraty a intrikami. Technické záležitosti kolem fungování strojů času a nejrůznější výpočty jsou občas poměrně složité, nesrozumitelné a skoro až znepříjemňují četbu. Přesto lze román ve výsledku označit spíše za příjemnou odpočinkovou jednohubku s několika sympatickými postavami, které si určitě oblíbíte. Nad záležitostmi fyziky se příliš nepozastavujte. Bavte se raději humornými scénami s Farovou výstřední sestřenicí Imogen a její roztomilou pandou červenou.

Imogenin výhled na obrazovku narušila roztomilost v podobě kožíšku, čtyř tlapek a HOPSÁNÍ. Panda červená tančila po digitální klávesnici a tlapkami cvakala náhodná písmena. Ani desítky let domestikace těchhle zrzavých plyšových kuliček nedokázaly zabránit jejich úplnému vyhynutí ve dvacátém třetím století, a ani jejich vymírání neodradilo Imogen od toho, aby si jednu pořídila. Saffron – nejroztomilejší osina v zadku, kterou kdy viděla.
„Dolů!“ zakřičela na zvíře, což ale vedlo jen k tomu, že panda položila svůj zadek přesně tam, kde o to Imogen nejmíň stála. AW;EOFFFFFFFFFFFFFFFJN-SKMMMMMM Zvedla Saffrona za kůži na zátylku a položila ho na podlahu, poté ohledala škody. Nic, co by nedokázala spravit důkladná a dlouhá seance s klávesou Delete. (str. 54)

Jelikož posádka stroje času sestává opravdu jen z několika geniálních teenagerů, nevyhneme se občas ponorkové nemoci a ani milostným linkám. Zatímco Imogen váhá, zda má vyjevit své city ke Gramovi, vztah Fara a sympatické Medičky drobátko zaskřípe kvůli nečekanému vpádu záhadné Eliot. Kdo je vlastně tato osoba? Pochází z budoucnosti? A proč se tolik zajímá o Fara?

Otázky se kupí jedna na druhou a naši hrdinové usoudí, že by si od nich potřebovali odpočinout. Co třeba ve vzrušujícím, zářivém a pestrobarevném Las Vegas roku 2020? Právě rozmanité prostředí je jedním z největších kladů příběhu. Nepodíváme se jenom na potápějící se Titanik, ale třeba i na gladiátorský zápas ve starověkém Římě. Výlety do minulosti si čtenáři jistě užijí, ačkoli musím uznat, že právě od výpravy na Titanik jsem čekala něco víc. Měla jsem pocit (nejen v tomto případě), jako bych byla cestovatelem v čase, který smí také jenom z dálky pozorovat, aniž by se mohl do scény před sebou naplno ponořit a vychutnat si ji. Popisy, jednání postav a situace, v nichž se ocitaly, mi občas připadaly jaksi povrchní, nedokázala jsem se do nich vžít. Možná tomu napomáhalo i drobnější písmo. Ačkoli se na první pohled zdá, že kratší kapitoly budou pěkně odsýpat, text nahuštěný přes celé stránky to vlastně vyrovná, a i krátkou kapitolu tak bude čtenář louskat déle. Přesto, jak už bylo řečeno, se v textu najdou i vtipné a dojemné momenty, které příjemně osvěží po méně atraktivních částech. Bonusem je pak vskutku povedená knižní obálka, jež krásně ozdobí každou knihovničku.

Román doporučuji mladým fanouškům sci-fi literatury, kteří ovšem netrvají na složitém ději a hlubokých myšlenkách, ale spíš si chtějí u četby odpočinout a uvolnit se.

Související knihy

Graudinová, Ryan

Fragment, 2019