Knihu Život není náhoda  od autora Hala Urbana vydalo
nakladatelství Portál

Obnova

Nikdy není pozdě se učit, změnit nebo růst.
Sledujte tyto cíle celý život.

Význam obnovy

Myslím si, že všechny lidské systémy vyžadují neustálou obnovu. Jinak ztrácejí pružnost. Tuhnou jim klouby. Zapomínají na to, co měly rády. Síly, které působí proti obnově, jsou nostalgie a obrovská touha po tom, aby věci zůstaly stejné jako vždycky, protože minulost byla údajně šťastná. Ale my musíme jít dál.
John W. Gardner

Výše uvedená slova náležejí jednomu z mých velkých hrdinů, k nimž mám osobní vztah. John Gardner v různých fázích svého života budoval zdravotnický program Medicare, byl tajemníkem ministerstva zdravotnictví, školství a sociálních věcí, zakladatel organizace Common Cause, plodný autor a řečník a profesor etiky na Stanford Graduate School of

Business. Zemřel v roce 2002 ve věku osmdesáti devíti let. Měl jsem tu čest poslouchat asi rok před jeho smrtí jeden jeho projev na Stanfordu. Toho večera mluvil o knize Self-Renewal (Obnova sebe sama), kterou napsal v roce 1963 a jež byla až do roku 1995 opakovaně aktualizována a vydávána. Tento osmaosmdesátiletý muž vykládal početnému publiku, které bylo podstatně mladší než on, že obnova je klíčová pro úspěšný život.

Na začátku své promluvy přečetl úryvek z předmluvy ke své knize, tedy slova, která napsal před více než čtyřiceti lety. Řekl, že je čte proto, že ten úryvek platil už dávno předtím, než ho napsal, a že bude platit ještě dlouho poté, co už tu nikdo z nás nebude. Říkal nám, že budeme neustále „znovuobjevovat skutečnost změny, které nelze uniknout. Život a svět neustále proudí a vyvíjejí se.“ Řekl, že všichni tuto jednoduchou pravdu chápeme, ale dělíme se na dvě skupiny podle toho, jestli se nám to líbí, nebo ne. „Je v nás něco, co se zuřivě brání změně. A je v nás také něco jiného, co změnu vítá, pokládá ji za osvěžení, a dokonce ji vyhledává. Ten druhý rys udržuje náš rod při životě.“ Pak knihu zavřel, položil ji na stůl a řekl: „Máme na vybranou: můžeme se uzavřít, anebo osvobodit; můžeme chátrat, anebo slavit svou obnovu.“

Stephen R. Covey, další z mých hrdinů, ve své průlomové knize 7 návyků skutečně efektivních lidí dává obnově sebe sama jiné jméno. Sedmý návyk se týká této obnovy a Covey ho nazývá „Ostřete pilu“. Tato kapitola začíná příběhem muže, který se už víc než pět hodin snažil podřezat pilou strom. Někdo se na něj díval a zeptal se ho, proč si neudělá pár minut času na to, aby si pilu naostřil. A ten muž s pilou mu odpověděl: „Mám moc práce s řezáním!“ Myslím si, že ať už máme práce moc, anebo málo, mnoho z nás až příliš často zapomíná na to, jak důležité je udělat si přestávku a „naostřit si pilu“ – obnovit se fyzicky, duševně, společensky a duchovně. Skutečně nám to pomáhá být „efektivními lidmi“.

Vyskočit z vyjetych koleji

Mnoho lidí uvízlo ve vyjetých kolejích. A vyjeté koleje nejsou nic jiného než hrob – na obou stranách bez konce.
Vance Havner

Uvízli jste ve vyjetých kolejích a nemůžete se dostat ven? Je jasné, že jediný způsob, jak se z vyjetých kolejí můžeme dostat, je dělat něco jiného, změnit se.
Chuck Gallozzi

V lednu 2003 jsem byl kvůli krátkému rozhovoru o vydání knihy To nejdůležitější v životě v televizním studiu v Minneapolis. Moderátorka pořadu byla vřelá, energická žena jménem Sharon, která si knihu už přečetla a byla z ní nadšená. Řekla mi, že budeme v éteru jen asi čtyři minuty, a poprosila mě, abych na ni potom chvilku počkal, protože se mě chtěla zeptat ještě na několik věcí. Když jsme byli ve vysílání, soustředila se na čtvrtou kapitolu knihy: „Život není náhoda, ale volba.“ Ptala se mě, co jsou podle mého názoru nejdůležitější volby, které činíme. Protože jsme byli omezeni časem, mohl jsem některé z voleb rozebíraných v této první knize jenom zmínit. Volíme si svou víru, volíme si svůj charakter, volíme si své postoje, volíme si svůj životní cíl a volíme si, kolik se toho naučíme.

Když jsme byli hotoví, pokračovali jsme s Sharon v rozhovoru a dál jsme mluvili o tom, co ji v knize zaujalo. Řekla mi, že si všimla, že jsem zmínil význam učení se na dvou klíčových místech. Nejprve jsem ho uvedl mezi těmi nejdůležitějšími volbami, které v životě činíme, a potom jsem ho zmínil ke konci knihy, v kapitole o nejdůležitějších věcech života. Nahlas mi tuto pasáž z knihy přečetla: „Mějte pro učení vášeň. Čím víc toho o životě a světě zjistíte, tím úplnější a naplněnější osoby budete. Udělejte si z učení celoživotní záležitost.“ Zeptala se mě: „Myslíte, že na učení kladete takový důraz proto, že jste učitel?“ Odpověděl jsem: „Ne, kladu na učení takový důraz proto, že jsem sám tím, kdo se učí. Učení mě chrání před vyjetými kolejemi, ale navíc je s ním můj život zajímavější, uspokojivější a víc si ho užívám.“

Několik dalších minut se náš hovor točil kolem vyjetých kolejí – jak se tam člověk dostane, jak v nich zůstává, jak se může dostat ven. Ke všemu měla Sharon několik otázek. Došla k závěru, že když jsem tu knihu napsal, musím být odborník, který má odpovědi na všechno. Tak to ale nebylo. Prostě jsem jí řekl, že já vyjeté koleje vnímám jako jednotvárné rutinní zvyky, ve kterých lidé často uvíznou. Dělají ty nesmyslné věci znovu a znovu a v tomto procesu se zadusí. Když jsem vyrůstal, viděl jsem to u mnoha dospělých, a slíbil jsem si, že mně se to nikdy nestane. Hlavní důvod byl – nechci žít nudný život.

Když jsem studoval na střední škole, četl jsem v časopise Reader’s Digest krátký článek, který mě velice zaujal. Nepamatuji si ani jeho název, ani jméno autora, ale obsah se mi zaryl hluboko do paměti. Pojednával o zaběhnutých kolejích, nudě a o tom, jak se jim vyhnout. Začínal vyprávěním o dopravní značce na začátku dlouhé prašné silnice na Aljašce. Na značce bylo napsáno: „Vyberte si pečlivě své koleje. Budete v nich dlouho.“ Od té doby jsem narazil na mnoho variant tohoto příběhu. Místo, kde se tato silnice nachází, bývá různé a čas, který v kolejích máte strávit, také. Poselství je ale vždycky stejné: jakmile se jednou do kolejí dostanete, zůstanete v nich dlouho a dostat se z nich je těžké. Autor v článku psal, že problém s vyjetými kolejemi / nudou má jednoduché řešení – učit se. Psal, že učení ve škole je jen zahřívací kolo a že nejsmysluplnější učení nám přinese četba, cestování a seznamování se s novými lidmi.

Když jsem po několika letech začínal na vysoké škole, zdůrazňovali nám totéž. Během schůzky pro nováčky jsme toho slyšeli hodně o smyslu vzdělání a o smyslu života. Učit se, ve škole i mimo školu, je naše nejdůležitější funkce. Vzniká krátce po našem narození a měla by vydržet až do konce života. Učení se, nebo – jak tomu říkal jeden z mých profesorů – „radost objevovat“, uspokojuje naši přirozenou zvědavost a dodává našim životům smysl.

——————————-

Další ukázky lze nalézt na stránkách nakladatele.

——————————-

O autorovi

Hal Urban je pedagog a psycholog, oceňovaný vyučující jak na středních, tak vysokých školách. Po úspěchu knihy To nejdůležitější v životě se stal uznávaným odborníkem na témata spojená s pozitivní psychologií, výchovou a kvalitou života.

Zdroj informací: nakladatelství Portál

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřilo především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly další oblasti jako sociologie, politologie, zdraví, média, antropologie, ekologie, filozofie, ekonomie, sémiotika či kulturologie. Velkou skupinu čtenářů Portálu tvoří rodiče. Pro ně jsou určeny praktické příručky o výchově a také knihy her a nápadů rozvíjejících dětskou tvořivost, které úspěšně využívají i učitelé a vychovatelé.

Související knihy

Urban, Hal

Portál, 2017