Titul Sto sonetů Lauře, který vydalo roku 2015 nakladatelství Vyšehrad, je výborem z básní (respektive sonetů) italského básníka jménem Francesco Petrarca, považovaného za otce humanismu. Petrarca se narodil v Arezzu roku 1304 a zemřel v Arquá u Padovy v létě 1374. Jako mladík žil v Avignonu, kde poznal svou Lauru, do níž byl celý život nešťastně zamilován. Jeho dílu dominuje touha po návratu k antice, jež jej paradoxně činí jedním z vůdčích duchů moderní evropské kultury (návratem k antickým ideálům se totiž vyznačuje raná italská renesance).

Petrarca psal latinsky a díky svým dílům, jako jsou například Africa, Bucolica, Epistulae a jiné, se stal slavným a uctívaným autorem. V Římě byl dokonce korunován na knížete básníků, ostatně proto je tak často zobrazován s vavřínovým věncem na hlavě. Další zvláštností z jeho života je fakt, že si dopisoval s Karlem IV. a na jeho pozvání dokonce přijel do Prahy. Základem Petrarcova básnického dědictví je sbírka obsahující téměř čtyři sta drobných básní, jež je vydávána pod souhrnným názvem Zpěvník (Il Canzoniere) nebo Verše (La Rime). Tematikou těchto sonetů, kanzón, sestin, ballat a madrigalů je v naprosté většině případů láska.

Titul nakladatelství Vyšehrad Sto sonetů Lauře obsahuje asi třetinu sonetů věnovaných Lauře a opěvujících lásku k ní. Základem pro výběr básní byla snaha obsáhnout to nejcharakterističtější z Petrarcovy milostné poezie. Básně jsou seřazeny tak, aby kopírovaly křivku vývoje básníkovy lásky k vytoužené ženě, jejich uspořádání je tedy odlišné od toho, které se vyskytuje v italských vydáních. Každá z Petrarcových básní je navíc v záhlaví uvedena jednovětým mottem, jehož není básník autorem. Jde o humanistickou tradici, kterou tvůrci nového vydání lehce přetvořili tím, že do záhlaví sonetů vložili nová motta, přičemž se snažili jejich duchem co nejvíce přiblížit obsahu básní.

Petrarcova poezie až na výjimky ztrácí symboliku a zobrazuje konkrétní city, čímž se velmi odlišuje od normy, jež byla v té době obvyklá. Jeho pojetí lásky je většinou sice ještě kurtoazní (platonické a duchovní), ale na rozdíl od svých „kolegů“ již opěvuje i chůzi, vlasy, křivky těla, oči či například úsměv své vyvolené. Tato tendence v jeho básních ještě roste po Lauřině smrti.

Petrarcovy sonety mají potenciál zaujmout nejen milovníky poezie, ale díky své jednoduchosti mají šanci oslovit i všechny ostatní. Ačkoli Petrarca žil v období středověku, jeho básně jsou stále aktuální. Ostatně nešťastná a neopětovaná láska je fenomén, s nímž se mohou ztotožňovat lidé různých historických epoch.

Související knihy

Petrarca, Francesco

Vyšehrad, 2015