Právě takovou knihu vzpomínek vydává nakladatelství XYZ pod názvem Ať to zůstane mezi námi. Jedná se o životopis výjimečného francouzského režiséra a scénáristy Francise Vebera (nar. 28. července 1937). Jeho jméno bude českému čtenáři, potažmo divákovi známo spíše v souvislosti s filmy: Hračka, Kopyto, Otec a otec, Drž hubu, Velký blondýn s černou botou, … Známé jsou také jeho divadelní hry: Klec bláznů, Blbec k večeři, … Zmiňovaná díla jsou ovšem pouhým zlomkem jeho práce.

Francis začíná svoje vzpomínky původem své rodiny. Jeho dědeček, z otcovy strany, pocházel z alsaské katolické rodiny, babička z rodiny židovské. Maminka byla arménsko-gruzinského původu. I když na dětství nevzpomíná autor se smutkem, bylo poměrně nelehké, poznamenané druhou světovou válkou. Oba rodiče se věnovali umělecké dráze, otec byl před válku ředitelem jednoho z nejvýznamnějších francouzských deníků, rovněž se mu dařilo jako scénáristovi a spisovateli, matka psala druhořadé, sentimentální příběhy.

Autor vzpomíná na prarodiče a jejich osud, na neshody svých rodičů a válečné strádání, na matčiny mimomanželské vztahy, školní neúspěchy, první lásky, svou sestru a bratra. V sedmnácti letech odešel z domova. Po maturitě se pokusil vystudovat medicínu, ve stejnou dobu tragicky zahynul jeho starší bratr v Alžírsku. Tato událost velice zasáhla oba rodiče, zejména matku, která zemřela na anorexii o několik let později.

Francis se pokusil přejít z medicíny na techniku, ale nakonec se rozhodl skoncovat se studiem definitivně. Čekala ho vojenská služba, začal se věnovat psaní reportáží a hlavně se seznámil se svou budoucí ženou.

Ukázka z knihy:

Přišla za mnou do restaurace. Musela si předtím dát sprchu, protože jsem ji poprvé spatřil v barvách. Připadala mi krásná a začalo mezi námi milostné dobrodružství trvající dodnes. Dá se tomu stěží uvěřit, když člověk ví, kolik důkazů odříkání, trpělivosti a velkodušnosti musí podat žena žijící s autorem komických příběhů. (str. 63)

Po svatbě se věnoval rozhlasovým reportážím v Rádiu Luxemburg a začal pracovat na svém prvním scénáři. Čekala ho ještě dlouhá a složitá cesta k opravdovému úspěchu. S manželkou přišli o první dítě. Druhé těhotenství sice proběhlo celkem bez problémů, ale po narození syna strávili manželé dlouhé týdny čekáním na to, zda novorozenec překoná dýchací potíže. Po řadě profesních nezdarů se objevil konečně úspěch, divadelní hra Únos, následoval Dotěrný chlap. Francis Veber začal  spolupracovat s Lino Venturou, Pierrem Richardem, Jeanem-Paulem Belmondem, Gerardem Depardieu, Jeanem Reno, … Všechna tato setkání jsou v knize barvitě popsána.

Není divu, že o schopného scénáristu, režiséra a producenta v jedné osobě projevil zájem Hollywood. Veber se přestěhoval do Los Angeles a začal pracovat v Disneyho studiu. V Americe také realizoval několik remaků svých scénářů a objevil pro sebe novou profesi divadelního režiséra. Má dva syny, kteří se oba věnují psaní, starší Jean píše scénáře, mladší Guillaume knihy.

Ukázka z knihy

Když jsem byl mladý, smrt pro mě skoro nic neznamenala. Byl jsem příliš živý, než aby se mě reálně dotýkala, ale teď, kdy se přibližuji těm, kteří odešli, říkám si, že by bylo lepší, aby se oni vrátili, než abych já šel za nimi. Když člověk zestárne, začne lpět na domově. Mám své zvyky na zemi, nikoliv pod zemí. Toužím zase spatřit svého bratra, rodiče a přátele, ale nechci se přitom hnout z domova, chci zůstat v bačkorách. A tak jsem vlastně docela spokojený, že všichni ti mrtví, které jsem miloval, ve mně přebývají. Pro tuto chvíli je onen svět ve mně a takhle se aspoň nemusím tolik bát. (str. 333)

Kniha jistě potěší nejen milovníky francouzského filmu. Je plná upřímným zpovědí, vyznání a pikantních historek. Také minulost autorovy rodiny je velice zajímavá, vzpomínka na arménské předky, záletného dědečka, setkání s Marlene Dietrich, kterou jako mladík okouzlil…

V závěru knihy najde čtenář jako přílohu několik černobílých fotografií a nechybí ani autorova filmografie, která obsahuje také americké remaky a seznam divadelních her, včetně jejích protagonistů.

Velká pochvala patří autorovi překladu Jiřímu Žákovi, který text bohatě doplnil o vysvětlivky a poznámky k většině méně známých jmen a událostí, nechybí ani české názvy filmů, které jsou v knize zmiňovány.

Francis Veber má na co vzpomínat a my máme možnost, díky nakladatelství XYZ, si jeho vzpomínky přečíst.

Související knihy

Veber, Francis

XYZ, 2012