Alexander Portnoy, mladík ze středostavovské židovské rodiny, trpí poruchou, „při níž se silně pociťované etické a altruistické impulsy neustále srážejí s extrémními sexuálními tužbami, jež jsou často perverzní povahy…“ Jako většina puberťáků ani on nemyslí na nic jiného než na sex a jeho problém je v tom, že tahle mládežnická posedlost mu vydrží až do dospělosti. Román má formu neobyčejně otevřené zpovědi na psychoanalytikově gauči, na němž se pacient Portnoy křečovitě vzpírá ochromujícímu vlivu původu i rodiny, neboť revolta v něm vyvolává pocity viny a hanby, jelikož snaha uniknout ze svěrací kazajky rodinných vztahů i nejrůznějších tabu se v něm sváří s upřímnou synovskou láskou.