V Suchanově sbírce milostné lyriky se ohlašuje známý, ale dnes již velmi vzácný svět – světlo, slovo a duch obrozené (obrozující?) romantické poezie. A je to poezie nová, osobitá a také vyzrálá, přemýšlivá a přístupná. Souzvučně se tu před námi rozeznívá pozoruhodný kvartet. Představuje jej již zmíněný romantický patos. K němu se připojuje navíc porozumění pro přirozenou pravdivost východní filozofie (ústřední haiku jsou řazena podle hexagramů I-ťingu). Další zřetelnou hlubinnou složkou a inspirací je autorův bytostně se rozvíjející filozofický platonismus. A nakonec čvrtým hráčem v kvartetu je – ne(do)povězené. Čveřice těchto poloh a instrumentů nám pak představuje poezii, v níž Stendhalova krytalizace lásky vyrůstá v ucelenou krystalizaci duše.