Autor v knize shrnuje nejdůležitější poznatky evropských vědeckých osobností nové školy inspirované jeho revolučním opusem L’Uomo Delinquente (Člověk zločinec) z roku 1876.

V první části se autor zaměřuje na nové objevy na poli antropologie, anatomie a duševních nemocí zločinných mužů a žen. Druhá část je souborem pojednání v oblasti trestněprávní, Cesare Lombroso se věnuje povaze zločince a možnostem, jak rozlišit zločince schopné nápravy a duševně nemocné od vrozených zločinných typů. Ve třetí, nejobsažnější části díla Lombroso posuzuje zločinnost jako sociologický problém a zabývá se etiologií příčin jeho nárůstu. Zkoumá chování, tělesné funkce, tetování zločinců, ale i palimpsesty na vězeňských zdech, hodnotí výsledky nápravy v jednotlivých typech zařízení, propaguje systémy alternativní ke stávajícím celulárním vězením. Potvrzení své ideje o zločinném typu nakonec nachází i v literatuře a v krásném umění.