Znalost dějinných událostí, a to i nedávných, je u některých lidí chatrná. Povědomí o historické kontinuitě se ztrácí. Uchopit a velmi osobitým způsobem zprostředkovat historické reálie se velmi umně podařilo českobudějovickému rodáku, publicistu a spisovateli Janu Štifterovi. Přání setkat se s ním a jeho prostřednictvím vhlédnout do geneze jeho poslední knížky Sběratel sněhu mne přivedlo do kavárny knihkupectví Academia, kde v pozdním odpoledním čase 11. září 2018 proběhla prezentace a křest zmíněného díla vydaného nakladatelstvím Vyšehrad.

Na akcích takového typu nebývá běžné, že jsou v čele sálu připraveny pouze dvě židle signalizující publiku, že počet aktérů slavnostního uvedení knihy je omezen na dvě osoby. Přesto debata, která se mezi nimi rozvine, auditorium zcela strhne. Kdo jsou ony osoby? Autor knihy Jan Štifter a její odpovědná redaktorka Alena Snelling. Dialog vedený formou otázek a odpovědí svou kultivovaností jazykového projevu i svou výpovědní hodnotou vtáhne posluchače do různých poloh autorovy tvůrčí práce, do historie jeho rodiny v kontextu dobových proměn 20. století a v neposlední řadě do knihy Sběratel sněhu samotné.

Přítomní se dozvídají, že nově vydanému dílu předcházely již dva Štifterovy beletristické počiny, Kathy a Café Groll, všechny tři spojené stejnou lokací, Českými Budějovicemi, potažmo Pošumavím. K tomuto městu se váží i jeho práce odborné: je spoluautorem publikací mapujících jihočeskou metropoli nazvaných Ten dům a Ta továrna.

Co motivuje spisovatele zasazovat příběhy právě sem, do míst, na která Alena Snelling nahlíží jako na „prostor periferní, dvojaký, v němž docházelo k míšení dvou národností, české a německé“?

„Rodinná situace,“ odpovídá Jan Štifter. „Moje babička Kateřina, Kathy, se v roce 1938 provdala za Němce. Po válce celý rok svého muže hledala. Chtěl jsem vědět, jak to u nás v rodině vypadalo. Chtěl jsem roztrhnout rodinné tajemství, o němž se nemluvilo… Kathy byla výsledkem sbírání informací. Následovalo Café Groll, příběh lékaře z Budějic majícího na počátku 20. století na starosti tamější prostitutky a herečky. Kupily se další příběhy a ty si řekly, aby vznikly další knížky.“

První z nich je Sběratel sněhu.

Jan Štifter

„Kde jste vzal hlavní motiv?“ vyzvídá dál Alena Snelling.

„Vycházím z rodinného příběhu,“ říká autor. „Moje rodina byla česko-německá, dvě ženy měly jít po roce 1945 do lágru, jedna z nich se rozhodla tam nedojít, spolu se svým dvouletým synem se utopila.“

Tento chlapec se stává jednou ze tří postav příběhu situovaného do roku 1956. Je onou tajemnou figurou z vět, jimiž se vyprávění počíná: Jsou dva. Vlastně tři. Všichni si ale myslí, že jsou tři. Toto konstatování dle slov Aleny Snelling „je pro dílo stěžejní. Prolíná se všemi liniemi románu“.

Na tomto místě je třeba shrnout informace o kompozici díla, které z následné diskuse vyplynuly. Vyprávění se odvíjí ve třech časových liniích. První – řekněme centrální – linií jsou osudy oněch dvou, respektive tří hochů zasazené do roku 1956. Časově jí předchází linie druhá odehrávající se v rozpětí let 1930 až 1945. Třetí linie se opět omezuje na dobu jednoho roku, a to téměř současnou, totiž na rok 2017. Takovéto časové „skoky“ s sebou přinášejí jazykové úskalí.

„Jak se vám dařilo přecházet z jednoho jazykového kontextu do druhého, třetího?“ zajímá se Alena Snelling. „Jak jste s tím pracoval?“

„Bylo složité udržet charakter jazyka v té které době,“ přiznává Jan Štifter. „Rozhodl jsem se psát jednotlivé časové linie odděleně a následně je propojit – jako trasy metra – do jednoho celku. Tím se mi podařilo neuhnout z daných jazykových prostředí.“

Poté se rozmlouvající dostávají k otázce historie a ke způsobu, jakým se zájem o ni v knížce realizuje. Alena Snelling navozené téma otevírá postřehem absence jakéhokoli zájmu o dějiny ze strany hlavní postavy současné linie, Dominika: „Co vás vedlo k tomu, že tento kluk historií opovrhuje, přestože celé dílo je neseno úsilím ji připomínat, zpřítomňovat?“

„Stačí jeden večer v hospodě, abyste nahlédl do myšlenkového světa Dominika, který si myslí, že před sto lety tady byl Jan Hus,“ reaguje Jan Štifter. „Ale ne každý je jako Dominik.“

Ostatně jeho charakter vytvářel spisovatel na základě mentality vícera postav. Jednou z předloh se stal muž, který každoročně sbíral napadaný sníh, aby jím postupně rozmnožoval svoji „sněžnou“ sbírku. Tak i Dominik zimu co zimu sbírá vzorky sněhu a jejich archivováním de facto vytváří historii.

Jan Štifter a Alena Snelling

„Přivezl jsem sníh nasbíraný roku 2006 v Táboře,“ uzavírá podvečerní povídání Jan Štifter. „Jeho vločkami příhodně pokřtíme Sběratele sněhu, lehounce jako prachem na knihu nasněžíme.“

Tímto aktem se uzavřelo i mimořádné setkání s Janem Štifterem a jeho literárním dílem, knihou, která zpřítomňuje nejen autorovu rodinnou minulost, ale i historii dotýkající se nás všech.

Související knihy

Štifter, Jan

Vyšehrad, 2018