Christina Larsson nemá se slavným spisovatelem Stiegem Larssonem společné pouze příjmení a švédské občanství, ale i schopnost psát dobré detektivky. Autorka žije v Göteborgu, kde se odehrává i děj její nové knihy Soukromá jatka, kterou vydalo nakladatelství Motto. Hlavní hrdinkou je vyšetřovatelka Ingrid Bergmanová, které autorka vdechla život už v předchozí knize Pátá kniha Mojžíšova.

Göteborg je vcelku poklidné město, možná proto se někdo rozhodl okořenit místní život několika vraždami. A možná k tomu měl úplně jiný důvod. Proč se na různých místech nacházejí mrazáky s rozřezanými těly obětí? Kdo to všechno má na svědomí? Na kloub této záhadě se snaží přijít zkušená vyšetřovatelka Ingrid Bergmanová. Kromě vražd musí řešit i trable v osobním životě. Kontakt s rodinou přerušila už dávno, situaci má změnit náhlé zhoršení zdravotního stavu jejího otce. Ingrid má dilema, měla by být u nemocného otce. Dokáže ale zapomenout na trápení, které jí kdysi rodina způsobila?

A do toho jsou tu pořád ty mrazáky. Tým vyšetřovatelů zadrží podezřelé, případ se zdá být u konce. Ale je tomu opravdu tak? Jak je potom možné, že ve chvíli, kdy seděli podezřelí v cele, se objevil další mrazák? Mají snad ještě nějakého spolupachatele? Policie tuší, že tady něco nehraje. Celou záhadu rozlouskne sama hlavní vyšetřovatelka Ingrid a je to opravdu překvapivé rozlousknutí, takového zvráceného zloducha nikdo nečekal!

Publikace je rozdělena na kapitoly, které nejsou označeny čísly, každá kapitola má název podle místa, na kterém se následující situace bude odehrávat, což mi přijde jako dobré řešení, vzhledem k tomu, že se zde po celou dobu prolíná několik dějových linek. Podle názvu se čtenář vždy zorientuje. Kniha se čte dobře, až na drobné nedostatky. Sleduje příběhy všech vyšetřovatelů, kteří se vždycky sejdou na schůzi, kde si opakují, co kdo zjistil, problém je v tom, že čtenář už to předem ví, protože je to napsané na předchozích stranách, čte tedy skoro všechno dvakrát.

Přiznám se, že nevím, zda byla autorka se Stiegem Larssonem nějak osudově spjata, osobně mám z knihy ale pocit, že se ho snaží tak trochu kopírovat. A to v tom, že používá stejná či hodně podobná jména hrdinů jako on. Vy, kdo jste četli trilogii Milénium, si určitě vzpomenete na Malin, mladou ženu, která ve své práci odhalovala obchod s bílý masem. Toto jméno zaujalo i Christinu, a proto jednu ze svých vyšetřovatelek právě tak pojmenovala. Jistě si vybavujete i Wennerströma, lumpa, který má v Miléniu nezanedbatelnou roli. A hádejte co, i v Soukromých jatkách se takový jeden Wennerström vyskytuje. Sám Stieg Larsson je pravým jménem Karl Stig-Erland Larsson, jeden z hlavních hrdinů Christininy knihy je Karl-Erik. Podle mě tam určitá podobnost je, nemyslíte? Ať tak či tak, na faktu, že se jedná o celkem čtivou detektivku, to nic nemění.

Související knihy

Larsson, Christina

Motto, 2012