Knihu Marie Terezie s podtitulem Zakladatelka moderního státu, kterou vydalo v roce 2013 nakladatelství Slovart, napsal německý historik Jean-Paul Bled, bývalý ředitel Centra německých studií ve Štrasburku, přednášející na univerzitě Paris-IV-Sorbonne a profesor historie současného Německa a německy mluvících oblastí. Mezi jeho další díla patří například biografie František Josef a publikace Historie Vídně.

Když Marie Terezie nastupovala ve svých třiadvaceti letech na trůn poté, co její otec a předchůdce na trůnu Karel VI. zemřel, nejen že nebyla připravená vládnout, ale navíc musela čelit krizi, která ohrožovala existenci celé rakouské monarchie. Pruský král Fridrich II., bavorský kurfiřt Karel Albrecht a Francie totiž využili vymření mužské linie habsburského rodu a zahájili války, ve kterých usilovali získat část dědictví Marie Terezie.

Pruský král nejprve napadl Slezsko a porazil zde v dubnu 1741 rakouské vojsko. Bavorský kurfiřt obsadil koncem téhož roku za pomoci francouzských a saských sborů Horní Rakousko a Čechy. Marii Terezii v této prekérní situaci vypomohli uherští stavové, a tak mohla panovnice obsadit Bavorsko a dobýt Prahu. O rok později byl prostřednictvím britského krále sjednán vratislavský mír mezi Pruskem a habsburskou monarchií, který pro Marii Terezii znamenal ztrátu Slezska a Kladska.

V květnu roku 1743 byla Marie Terezie korunována v Praze na českou královnu a za pomoci Britů porazila francouzsko-bavorskou armádu. To přimělo pruského krále, aby znovu pronikl do Čech a obsadil Prahu. Tak byla zahájena druhá slezská válka, již ukončil až drážďanský mír. Marie Terezie sice vytlačila pruské vojsko z Čech, ale Slezsko a Kladsko již zpět nedobyla. Na druhé straně však získala pro svého manžela Františka Štěpána Lotrinského císařský titul. V zemi nastal relativní klid a Marie Terezie se tak mohla začít věnovat reformám, díky kterým je tak proslulá. Celé války o rakouské dědictví poté skončily roku 1748 mírem uzavřeným v Cáchách.

Dlouho se však panovnice z míru těšit nemohla. Již roku 1756 vypukly boje s Pruskem nanovo a v říši začala zuřit zničující sedmiletá válka. Ta byla ukončena mírem podepsaným na loveckém zámečku Hubertusburg u Lipska. Pruské království se sice stalo novou evropskou velmocí, ale Marie Terezie úspěšně uhájila celistvost habsburské monarchie a její velmocenské postavení.

Marie Terezie chtěla vybudovat ze své říše, která se skládala z volně spojených a velmi kulturně i jazykově rozdílných zemí, jednotně spravovaný, centralizovaný a silný stát. K tomu měly panovnici vypomoci četné reformy, pomocí nichž svůj plán uskutečňovala. Marie Terezie položila základy moderního státu například tím, že na místa šlechticů dosadila císařské úředníky, kteří byli profesionálně vyškoleni a poslouchali pouze příkazy panovnice. Zasloužila se i o zlepšení životní úrovně a pracovních podmínek milionů poddaných. Nebylo to však díky čistému entuziasmu, ale kvůli tomu, že spokojený a dobře živený poddaný jednoduše pracoval lépe a žil déle a tím pádem byla zvýšena i jeho daňová výkonnost.

Mezi další reformy Marie Terezie patřilo například odstranění mučení při výsleších, podřízení církve státním záměrům, podpora manufakturního podnikání, sjednocování měr a vah, rušení vnitřních cel a také, což asi zná každý již ze základní školy, zavedení povinné školní docházky pro děti ve věku od šesti do dvanácti let. Tato panovnice se díky svým osvícenským myšlenkám zasloužila i o to, že na hořících hranicích již neumíraly ženy neprávem obviněné z čarodějnictví.

Kniha o Marii Terezii je nejen zajímavým výkladem života této jediné vládnoucí ženy z habsburského rodu, ale podává čtenáři i poutavý obraz o tom, jak se zasloužila o navrácení habsburské monarchie mezi přední evropské mocnosti. Po seznámení se s jejím životem musí čtenář nutně obdivovat to, jak se dokázala poprat s mnoha nepřízněmi osudu a že navzdory náročným vladařským povinnostem nezapomněla být ctnostnou matkou (porodila celkem šestnáct dětí) a manželkou.

Celá publikace je velmi přehledně členěná do chronologicky seřazených kapitol, mapujících soukromý i politický život Marie Terezie do nejmenších detailů. Kapitol je celkem čtrnáct a každá z nich obsahuje několik podkapitol, jež hlavní téma konkretizují. Jazyk knihy je sice odborný, ale srozumitelný i pro čtenáře, kteří se historii nevěnují na univerzitní úrovni. Přesto je třeba alespoň základních znalostí z oblasti historie, aby se čtenář v textu neztratil.

Pro lepší představu a orientaci jsou v textu přítomny mapy a čtenář zde nalezne i přehledný rodokmen habsbursko-lotrinské dynastie. To je obzvláště důležité, jelikož vzájemné rodinné vztahy jednotlivých členů habsburského rodu jsou velice spletité a je těžké se v nich vyznat. Z knihy bude mít radost nejen každý milovník historie, ale i čtenář, kterého zajímají složité a poutavé lidské osudy, jelikož takový osud habsburské panovnice dozajista je.

Související knihy

Bled, Jean-Paul

Slovart, 2013