Spojení hluboké venkovské moudrosti, která už vymírá, a obrazů z ukrajinských dějin viděných zdola. Román od autora s ukrajinskými i českými kořeny zachycuje tříštivý, mihotavý a nejednoznačný obraz ukrajinské provincie, konkrétně regionu Polesí, ve vzpomínkách staré ženy. Vypravěčka románu Marie je dcerou ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce. Rodinná kronika (složená ze silných obrazů a vzájemně provázaných příběhů) zpracovává nejen osudy ústřední rodiny, ale také širokou paletu dalších postav a figurek, které dohromady skládají pestrou románovou mozaiku života v (zejména) Volyňské oblasti Ukrajiny od dvacátých let dvacátého století de facto do současnosti. Plátno vyprávění je místy potrhané, popálené a tedy fragmentární, tříští se do menších příběhů osobnějšího rázu, do kterých někdy až brutálně pronikají dramatické „velké“ příběhy východní Evropy. Sugestivní a místy velmi tíživý román má potenciál čtenáře strhnout svou divokostí a bezprostředností.

Evropanka

Autor: Alexej Sevruk

Počet stran: 256
Vazba: vázaná
Formát: 137×205 mm
ISBN: 978-80-257-4230-3
Doporučená cena: 348 Kč

Knihu Evropanka vydalo nakladatelství Argo.

Ukázka z knihy

Jednou jsme ti měli takové prase, že jsme ho málem nedokázali zabít. Takový veselý vepřík to byl. Jak on se jen jmenoval? Snížek? Nebo Chmýříčko? Takové bělounké, čisťounké prasátko. Měli jsme ho dost dlouho, a to byl ten problém. Ne že bychom si na něj zvykli nebo si ho nějak zvlášť oblíbili, chraň Bůh. Protože jak si můžeš zamilovat něco, co potom sníš? To by nešlo. I když to samozřejmě taky hrálo roli. Člověk si na tu němou tvář tak nějak zvykne, že jo. Ale tady jsme prostě propásli ten moment, tu pravou chvíli, kdy ho ještě šlo porazit celkem snadno a bez větší námahy, už ani nevím proč, jestli to bylo kvůli nějakému půstu, který začal výjimečně brzy, a tak se nám to moc nehodilo, nebo byl Ivan zrovna někde na léčení, možná v lázních. Zkrátka vepřík už měl hodně přes dva metráky a pořád přibíral. Porážku jsme odložili a pak už se k tomu Ivan moc neměl. Jenom to furt odkládal. Přitom na to ale neustále myslel, kudy chodil, doslova ve dne v noci. Ležel s otevřenýma očima, a když viděl, že se dívám, tak se mě ptal: Marie, jak my to prase zapíchneme? (str. 13)

Přečtěte si celou ukázku.

O autorovi

Alexej Sevruk (1983, Kyjev, Ukrajina) básník, prozaik, publicista, překladatel. Od svých dvanácti let žije v Česku, kam s rodiči přesídlil v rámci vládního programu repatriace volyňských Čechů a jejich příbuzných. Vystudoval ukrajinistiku a všeobecnou slavistiku na FF UK v Praze. Tamtéž obhájil disertaci o takzvaném suržyku v současné ukrajinské literatuře. Spolu s Miroslavem Tomkem z ukrajinštiny přeložil román Moskoviáda Jurije Andruchovyče a sbírku povídek Big Mac Serhije Žadana. Samostatně pak Žadanovu básnickou sbírku Dějiny kultury začátku století. Naopak do ukrajinštiny převedl experimentální prózu Patrika Ouředníka Europeana. Z polštiny přeložil básnickou sbírku Dawida Mateusze Stanice vodárenské věže. V roce 2016 vydal soubor povídek Divadlo tančících loutek. Drobné překlady a publicistické texty, ale i vlastní tvorbu publikoval v řadě tuzemských a zahraničních časopisů, magazínů, antologií a revue. Působil jako redaktor časopisu Plav – měsíčník pro světovou literaturu (v letech 2015–2018 v funkci šéfredaktora). Žije v Litoměřicích. Pracuje jako archivář v Památníku národního písemnictví.

Zdroj informací: nakladatelství Argo

Nakladatelství Argo vzniklo v roce 1992. Naší hlavní zásadou je týmová práce, díky níž dokážeme seznamovat čtenářskou obec se zajímavými knihami známých autorů. Snažíme se také získávat a podporovat talentované autory a kvalitní překladatele. Také díky tomu Argo za dobu své existence získalo pověst vydavatele kvalitní beletristické, historické i jiné odborné literatury, a to českého i zahraničního původu.

Související knihy

Sevruk, Alexej

Argo, 2023