Román Kniha smíchu a zapomnění napsal Milan Kundera v emigraci ve Francii. Ačkoli jej napsal v českém jazyce, kniha poprvé vyšla roku 1979 ve francouzském překladu. V češtině byla vydána až roku 1981 – kvůli komunistickému režimu se tohoto úkolu chopilo exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu. O první české vydání na českém území se roku 2017 postaralo nakladatelství Atlantis, čímž dovršilo svůj cíl vydat Kunderovo dílo kompletně v českém jazyce a v České republice. Další zajímavou informací, jež se ke Knize smíchu a zapomnění váže, je fakt, že za toto dílo bylo Kunderovi odebráno československé státní občanství.

K tomuto kroku komunistická vláda sáhla proto, že román je výrazně ironizující, přičemž za terč si Kundera vybral právě komunistický režim. V podstatě jde v tomto směru o Kunderovo nejvíce kritické dílo. Zároveň můžeme říci, že se jedná o jeho nejvtipnější román, ačkoli na pozadí humorných scén se často nacházejí ukryté melancholické existenciální úvahy o smyslu lidského bytí.

Román smíchu a zapomnění je rozdělen na sedm na první pohled spolu nesouvisejících částí. Čtenář však postupně zjišťuje, že určité motivy, postavy a vzorce se v jednotlivých částech, připomínajících povídky, opakují. Hlavní postavy příběhů mají společné zejména to, že jsou zasažené iracionalitou společenských a dějinných mechanismů. Proti těžkosti svého bytí našly zbraně právě ve smíchu a v zapomnění. V neobvyklém členění knihy můžeme nacházet odkaz na autorovo muzikologické vzdělání, jež se projevilo již v kompozici románu Život je jinde (recenzi na tuto knihu si můžete přečíst na našich stránkách po kliknutí na název knihy). Stejně jako v beethovenovských variacích se v knize objevují různé rozměry stejné skutečnosti.

Za ústřední postavu románu můžeme považovat mladou vdovu Taminu, která emigrovala do Francie. Krátce po emigraci jí zemřel manžel a Tamina nyní nachází životní sílu právě ve vzpomínkách na něj. Aby tyto vzpomínky nevybledly (zde můžeme spatřovat motiv zapomnění), chce Tamina získat manželovy deníky, které zůstaly v Česku. Postava Taminy se nachází ve čtvrté a šesté části románu a ostatní příběhy se jejího osudu nějakým způsobem dotýkají.

Románem jako by se Kundera vyrovnával s emigrací. V jednotlivých příbězích se právě tento motiv často objevuje. I samotný román jako by byl novým začátkem – na rozdíl od Kunderových starších děl je kritika komunistického režimu přímá a otevřená a použitá imaginace se rozvíjí svobodně a bez hranic.

Román čtenáři předkládá, jak snadné je zapomenout na podstatné okamžiky, které formují náš osud. Při četbě knihy jsem si vzpomněla, jak jsem na sociální síti zahlédla výsledky ankety realizované mezi mladými studenty, kterých se redaktoři ptali, co se stalo v srpnu roku 1968. Překvapilo mě, že zhruba polovina respondentů nevěděla, proč bychom si tento den měli připomínat. Kunderova kniha jako by symbolizovala tuto lidskou tendenci k zapomínání a v jisté rovině před ní varovala.

Knihu smíchu a zapomnění doporučuji čtenářům, pro které je atraktivní hlubokomyslný příběh v postmoderním provedení.

Související knihy

Kundera, Milan

Atlantis, 2017