Dnes jsme se dostali do období, kdy je národ rozdělen na dvě poloviny. Na tu, která klíčový rok 1989 pamatuje a sama ho prožívala, a na tu, která o něm ví pouze z vyprávění svých rodičů, nebo dokonce prarodičů. Jedna etapa historického vzpomínání na tento okamžik tak právě končí. Místo debat diskutujících o porevolučním vývoji a věnovaných čtenářům či divákům, kteří na ty okamžiky sami vzpomínají, začínají vznikat vzpomínkové knihy určené těm, kteří devětaosmdesátý nepamatují. Za dalších pár desetiletí už nebude nikdo, kdo by mohl vzpomínat, a událostí se chopí historikové, kteří usoudí, že již uplynul dostatek času, aby bylo možné tehdejší děj objektivně posoudit.

Ten čas je ale naštěstí ještě hodně vzdálen. I když už mezi námi bohužel není možná největší česká osobnost dvacátého století, pan prezident Václav Havel, pořád můžeme naslouchat mnohým lidem, kteří revoluční rok sami zažili a hráli v něm důležitou roli. Jednou takovou osobností je zajisté pan docent Petr Pithart, významný český politik, člen KDU-ČSL a bývalý předseda vlády. Vládu vedl právě v kritických letech 1990-1992, kdy se Československo vzpamatovávalo z náhlých porevolučních změn a zároveň složitě debatovalo o nové podobě státu, což nakonec vedlo k rozdělení Československé republiky na dva samostatné státy.

My dnes máme to štěstí, že se pan Pithart rozhodl své vzpomínky sepsat a ve dvou volně navazujících knihách je publikovat. První kniha nazvaná Devětaosmdesátý byla publikována v nakladatelství Academia před šesti lety a dnes konečně vychází očekávané pokračování s titulem Po Devětaosmdesátém, Rozpomínání a přemítání, ve kterém autor vzpomíná na klíčové roky 1990 až 1994.

Šest let práce na jedné knize je neobvykle dlouhá doba i pro dílo tak rozsáhlé, jako je Po Devětaosmdesátém. Sám autor to přiznává a odůvodňuje tím, že původně měla kniha obyčejně navázat tam, kde Devětaosmdesátý skončil, ale po chvíli psaní pan docent zjistil, že tak jednoduché to nebude. Publikace nakonec není chronologickým přehledem oněch čtyř let, ale spíše výborem osobních vzpomínek, které se zaměřují jak na důležité dějinné okamžiky, tak i na osobní vzpomínky, na drobné momenty, jež autora velmi ovlivnily v jeho tehdejším životě.

Kniha, na níž si dal autor tak záležet a strávil s ní tolik času, si zajisté zaslouží neobyčejné uvítání na svět. A toho se jí vskutku dostalo. Křest proběhl v úterý 27. října v literární kavárně nakladatelství Academia na Václavském náměstí v Praze.

Když člověk navštěvuje knižní křty pravidelně, postupně si zvykne, že mezi kmotry a hosty knih často sedávají známé osobnosti. Politici, herci či zpěváci. Ještě nikdy se mi ale nestalo, abych nějakou známou a váženou osobnost zahlédl i mezi obecenstvem. Právě v tom byl křest knihy Po Devětaosmdesátém výjimečný. Nejen, že kmotrovství knihy převzal pan doktor Pavel Baran, místopředseda akademie věd ČR, a spolu s ním knihu pokřtil i pan Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia. V publiku jsem zahlédl například pana profesora Jana Sokola či publicistku a socioložku paní Jiřinu Šiklovou.

I celý křest měl trochu jinou formu, než bývá obvyklé. Přeci jen křtěná kniha není románem, a tak bylo příhodno vynechat čtení ukázky, která by vytržena z kontextu díla ztrácela větší smysl. Naopak daleko vhodnější byly delší proslovy jednotlivých účastníků, pana autora, pana doktora Barana či pana ředitele Padevěta. Ti mluvili nejen o knize samotné, ale také o jejím autorovi a pan doktor Baran přednesl vlastní zajímavou úvahu nad knihou a nad obdobím, o němž pojednává.

Ať už patříte mezi tu polovinu národa, která na osudný revoluční rok živě vzpomíná, či mezi tu, která o něm jen slýchá, kniha Po Devětaosmdesátém vám má co dát. Nejen, že se dozvíte, jak konkrétně se v té době „dělala politika“, ale také jistě oceníte autorovi trefné konexe s problémy dnešní doby.

Související knihy

Pithart, Petr

Academia, 2015