Není nic smutnějšího než šedivý oprýskaný městský činžák s obyvateli, kteří se na sebe nikdy ani neusmějí. Dům z našeho příběhu byl také smutný – až do té doby, než se v parku našla opuštěná Bělinka. Babička ze smutného domu si ji vzala k sobě a od té doby se v domě začaly dít VĚCI… (V příběhu básnířky Violy Fischerové se skrývá návod, jak se dá prosadit dobrá věc a jak vzít záležitosti do svých rukou.)