Monografie Mezi Prahou a Vídní ve třech kapitolách analyzuje kontextuální předpoklady, povahu a význam vztahů mezi utvářející se českou a vídeňskou literární modernou devadesátých let 19. století. Zaměřuje se především na rakouského spisovatele a kritika Hermanna Bahra a českého básníka J. S. Machara, důležité iniciátory literárního prostředkování, akcentuje však i odlišnost a paralelnost obou moderních hnutí. První kapitola je věnována jednak povaze a proměnám Bahrova programu moderny (interpretována jsou základní programová hesla Nervenkunst, Nervenromantik, Überwindung des Naturalismus, die Moderne, das gute Europäertum, Entdeckung der Provinz), jednak rozdílným motivacím Bahrova zájmu o českou kulturu a literaturu.