Máj (1836) – lyricko-epická báseň s epickou složkou navazující na loupežnické příběhy. Viléma, vůdce loupežníků, poznáváme už jako vězně odsouzeného za otcovraždu. Rozvažuje svou situaci, loučí se s životem, je lámán v kole. V samomluvách odmítá vinu (vraždil soka, aniž věděl, že jde o otce), děsí se smrti, v ní vidí definitivní konec života. Před popravou vzpomíná i na svou Jarmilu, není si jist její věrností. K pocitu jeho bezmoci přispívá také plynoucí čas.