Rodinná kronika autorky zahrnuje osudy několika generací selského rodu z Podkrkonoší od počátku dvacátého století až po osmdesátá léta s využitím jedinečnosti reálných osudů, jež tvoří základ románu, se autorce podařilo vytvořit literárně hodnotné typy. Hlavními postavami románu jsou ženy trpící i milující, těžce se vyrovnávající s tíhou života, ale nikdy neklesající, předávající svým generačním nástupkyním (a nyní i čtenářům) neokázalé poselství o životě prožitém v souladu s vlastním svědomím, o důvěrném vztahu k blízkým, k zemi, k životu. „Kronika byla psána ve druhé polovině osmdesátých let minulého století především pro paměť rodu. K publikování byla nabídnuta koncem osmdesátých let, ale došlo pouze na malé ukázky v novinách. Dnes už bohužel ti, jimž byla kronika určena, jsou mrtvi. Snad se ale najdou čtenáři, jimž postavy zde vystupující připomenou jejich předky. A snad jim pomůže i jejich životní moudrost: sílu člověk může v každé době, i tak složité, jako je dnešní, čerpat z přírody.“