Nakladatelství Fragment opět vydává prvotinu britské spisovatelky Gemmy Malleyové Přebyteční, jež letos v lednu vyšla pod novým názvem Deklarace smrti. Na první díl trilogie Deklarace navazují romány The Resistance (Odpor), který autorka vydala v roce 2009, a The Legacy (Odkaz) z roku 2010.

Příběh vás zavede do Velké Británie v roce 2140. Uplynulo již sto let od doby, kdy se lidem podařilo vynalézt léky na Dlouhověkost a ošálit tak smrt. Jenže planetu Zemi začal trápit obrovský problém s přelidněním, a proto byly státy po celém světě nuceny v roce 2080 přijmout Deklaraci, jež všem lidem zakazovala mít děti. Výjimkou se stali Vyloučení, jež se proto, aby mohli mít děti, vzdali nesmrtelnosti. Jenže i pro ně platila přísná pravidla, každý Vyloučený dostal povolení mít pouze jedno dítě.

Občas se však stalo, že někteří Vyvolení Deklaraci porušili a pořídili si dítě ilegálně. V tom případě zasáhly úřady a rodiče zavřely do vězení. Jejich potomci nedopadli o nic lépe. Skončili ve speciálních ústavech jako Přebyteční, kterými všichni opovrhovali a jež se hodili tak akorát na práci otroků. Jejich život nikdo pomocí léků neprodlužoval a vychovatelé jim jasně dávali najevo, že si nikdo z nich nezasluhuje žít a jsou jen na obtíž.

V jednom takovém zařízení žije i Anna. Když ji úřady našly, byly jí dva roky. Za těch dvanáct let, co v Grange Hallu bydlí, se vedoucí ústavu paní Pincentové podařilo dívku natolik ovlivnit, že ji poslouchá na slovo a své rodiče z celého srdce nenávidí.

Situace se změní ve chvíli, kdy do Grange Hallu přivezou Petra, stejně starého chlapce, jenž se snaží Anně ukázat, že to, čemu celý život věřila, nemusí být nutně pravda. Přes prvotní nedůvěru se Anna začne s Petrem přátelit a mladík jí dokonce prozradí, že zná její rodiče…

Román Deklarace smrti je psán velmi jednoduchým, místy až dětinským jazykem, jež autorka používá k psaní Annina deníčku.  Nečekejte tedy žádné velkolepé umělecké obraty, ale pouze oddechové čtení, které se bude díky své nenáročnosti číst téměř samo.

Hlavní hrdinka, Anna Coveyová, nebo také Přebytečná Anna, je nezajímavou postavou, jež vás bude spíše štvát, než abyste si ji oblíbili nebo s ní snad soucítili, což považuji za hlavní problém této knihy. Anna se stále ohání naučenými pravidly, která dogmaticky přijímá a nebojí se je použít ani proti ostatním dětem, kvůli čemuž nemá žádné přátele. Její podlézavost vůči vrchní vychovatelce jí také na oblíbenosti zrovna nepřidá.

Poté, co se seznámí s Petrem, se její povaha začne měnit, ale tyto změny charakteru jsou tak vynucené, že působí nepřirozeně a jen velmi těžko uvěřitelně.

Obdobně prázdně se jeví i hlavní hrdina Petr. Přestože je jeho charakter mnohem zajímavější než Annin, ať už kvůli tomu, že se nebojí riskovat či dokáže logicky uvažovat, jeho jednání je snadno předvídatelné a řekněme si na rovinu, že jen stěží si lze představit, že by se mohl zamilovat do dívky, jež si neváží ani sama sebe.

Naopak lze ocenit autorčin nápad poukázat na problémy, které by nastaly, kdyby se lidmi tolik vytoužená nesmrtelnost stala skutečností. Otázku přelidnění řeší některé státy už nyní a je patrné, že se lidstvo tomuto problému v budoucnu nevyhne, a to i bez pomoci léků na dlouhověkost. Řešení, jež autorka nabízí v příběhu, podněcuje k zamyšlení, jak jinak by se šlo s touto obtížnou situací vypořádat.

Malleyové se však nepodařilo vytvořit dostatečně charakterní postavy, do kterých byste se mohli vžít a prožít s nimi každou překážku, jež se mezi nimi a jejich vysněným cílem objeví. A jelikož se domnívám, že pokud vám na osudu hlavních hrdinů moc nezáleží, asi se někde stala chyba, musím uznat, že ve srovnání s jinými „young adult“ romány je Deklarace smrti průměrným dílem, na jehož postavy si po nějaké době ani nevzpomenete.

Ukázka

11. února 2140

S novým Přebytečným jsou jenom potíže. Domnívá se, že je něco lepšího než ostatní. Že je lepší než já. Není to pravda. Je dost hloupý. Vlastně stále jenom lže. Byl už dvakrát na samotce, a měl by tam asi zůstat.

Neví, kam patří. Pořád mi něco šeptá při hodinách a myslí si, že je to správné. Říká, že není Přebytečný Petr, ale že se jmenuje Petr Tomlinson. Jako nějaký Vyvolený. Já se prý jmenuji Anna Coveyová a on zná moje rodiče.  Nesmysl. Všichni vědí, že Přebyteční mají jenom jedno jméno a moji rodiče jsou ve vězení, kam patří. Znamená to, že vyrůstal ve vězení s nimi? Ano, to je ono. Dělá pořád problémy, přesně jak jsem si myslela. A aby na sebe upoutal pozornost, neustále lže. Přesně jako Sheila po svém příjezdu.

Takhle to dopadne, když Přebytečného nenajdou včas. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem přišla do Grange Hallu tak malá. Petr se chová jako nějaký Vyvolený. Jakoby mu patřil celý svět. A přitom nemá žádná práva, stejně jako my ostatní Přebyteční. (str. 38)

Související knihy

Malley, G. R.

Fragment, 2013