Knihu Znovu já od autorky Gayle Formanové
vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Maribeth si sbalila jen pár kusů oblečení, takže po týdnu v Pittsburghu zjistila, že jestli zůstane delší dobu, nebude jí to stačit. V obchodním řetězci Family Dollar si koupila spodní prádlo a ponožky, v levném obchodě kousek od domu, kde bydlela, pořídila nové džíny, svetry a vysoké boty, protože předpověď počasí už slibovala sníh. Nenamáhala se hledáním růže mezi trním, i když v tom kdysi dávno bývaly s Elizabeth opravdové přebornice. Pročesávaly výprodeje a dokázaly najít kousky od Prady nebo Versaceho za cenu, jakou by zaplatily v Banana Republic. Teď samozřejmě Elizabeth běžně nakupuje Pradu za cenu, jaká je pro Pradu běžná, a Maribeth nakupuje značku Banana Rebuplic za jejich normální ceny. Nebo přinejmenším tam chodila předtím, než začala nakupovat ve Family Dollar.

Když s nákupy skončila, měla solidní, i když ne zrovna okouzlující garderobu, která jí vystačí na několik měsíců. Což nebylo příliš vstřícné rozhodnutí a popíralo její racionální zdůvodnění, proč odešla.  Protože  se  už  necítila  špatně.  Byla  schopná  vystoupat  po schodech patro bez zastávky. Mohla se sprchovat bez pocitu závratě. Začala chodit delší vzdálenosti, přičemž zaznamenala důležitá místa ve svém okolí – kavárnu, prodejnu ovoce a zeleniny, antikvariát. A přesto si koupila tolik oblečení, aby tady mohla zůstat celý podzim.

Dvojčatům napsala další dva dopisy. Šla do knihovny s úmyslem, že je přepíše Jasonovi do e-mailu, aby je dvojčatům předal. Ale nebyla toho schopná.

Uvědomovala si, že je předtím opustila jen jednou, a to když měl její otec infarkt. Pokaždé, když volala domů, děti brečely. Jason jí říkal, že byly v pořádku do chvíle, něž zavolala, čímž jim připomněla, že není u nich. Možná že kdyby jim napsala, jen by jim tím připomněla, že je pryč. Možná že by tím jen všechno zhoršila.

Takže si místo toho, aby jim poslala mail, koupila žlutý zápisník a pokračovala v psaní dopisů jako žena na služební cestě:

Drahý Oscare a Liv,
dnes večer by mělo sněžit. Jen trochu. Sníh nevydrží, ale letos  to bude první sníh.

Zajímalo by ji, jestli už sněžilo i v New Yorku, a pokud ano, jestli někdo další ví o jejich zvyku, kdy jdou do přepychové cukrárny na horkou čokoládu za šest dolarů, aby tu událost oslavili?

Ale nezeptala se na to. Na něco takového by se žena na služební cestě neptala. Místo toho se po zprávě o počasí vrátila ke vzpomínkám dvojčat, tak jak to dělala v předchozích dopisech.

Asi si na to nepamatujete, ale minulý rok v lednu byla příšerná vánice. Zrušili vám školku a já nešla do práce a zůstala jsem doma. Ulice byly prázdné a my jsme šli uprostřed Church Street, protože nebyl žádný provoz. Liv, ty jsi běžela napřed, skákala jsi do sněhových závějí a nadšeně jsi vykřikovala. Oscare, ty jsi byl opatrnější a pořád jsi křičel: „Iv, Iv, počkej na

Oskiho. Počkej na Oskiho!“

Liv, Oscare, počkejte na mamku.

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————-

O autorce

Gayle Formanová je  prozaička novinářka, která se věnuje především problémům dospívající mládeže. Od roku 2002 píše romány. Celosvětovým hitem se stal její třetí román z roku 2009 nazvaný Jestli zůstanu, který doposud vyšel ve více než třiceti zemích po celém světě. Dále napsala např. Jen jeden den.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Formanová, Gayle

Grada, 2017