Zrnko pravdy nám představuje Zygmunt Miłoszewski jako volné pokračování románu Zapletení vydaného u nás rovněž nakladatelstvím Host již v roce 2011. Nyní autor pracuje na třetím dílu této série. Zygmunt Miłoszewski je reportérem a redaktorem, v současnosti píšícím pro polský týdeník Newsweek, jehož romány se staly v Polsku bestsellery. Podle knihy Zapletení natočil v roce 2011 režisér Jacek Bromski stejnojmenný film a připravují se rovněž filmové adaptace Interkomu (2005) a Zrnka Pravdy. Za Zrnko pravdy obdržel cenu Nagroda Wielkiego Kalibru za nejlepší polský kriminální román roku 2011.

To, že úspěšnost knihy Zrnko pravdy není náhodná, je patrné již po několika stránkách. Na rozdíl od mnoha  jiných knih je čtenář v podstatě ihned vtažen do děje. Po prvních několika stranách, kdy možná úplně nechápe, proč se ocitá zrovna v čítárně státního archivu, je u bývalé synagogy nalezeno nahé tělo ženy s proříznutým hrdlem. Zavražděnou, ležící v rokli pod středověkými hradbami Sandoměře, všichni dobře znali. Jen prokurátor Teodor Szacki se před nějakým časem přistěhoval z Varšavy a jako jediný nezúčastněný dostává vyšetřování vraždy na starost. Kdo by však chtěl zavraždit ženu, která, jak se zdá, žila vzorným životem?

Teodor Szacki v souvislosti s vyšetřováním zjišťuje, že Sandoměř byla v minulosti nechvalně proslulá antisemitskými pogromy a nesmiřitelnými vztahy mezi polskými a židovskými sousedy. Dávné zločiny a antisemitské stereotypy ožívají i na počátku jednadvacátého století, zejména pak legendy o krvežíznivých Židech a jejich křesťanských obětech. Prokurátor Teodor Szacki se tak snaží v propletenci současnosti a minulosti najít to kýžené „zrnko pravdy“.

„Jiří Szyller a prokurátor Teodor Szacki si během svého rozhovoru, který byl mimochodem na Poláky dost dlouhý, neuvědomili několik věcí. Szacki, že se navzdory své intuici vůbec neblíží k rychlému vyřešení případu, ale naopak, s každou další minutou diskuze se jeho ukončení stále vzdaluje. Szyller, že prokurátorův znuděný výraz je pouze maska a že jeho sílící přesvědčení, že vyšetřovatel je typický nekompetentní úředník, je bolestně mylné. A oba dva, že patří k velmi malé skupině Sandoměřanů, kteří by mohli sledovat, a přesto nesledují sedmý díl dobrodružství otce Matouše.“ (str. 130)

Čtrnáct kapitol knihy se odehrává v několika týdnech v průběhu dubna a května roku 2009. Každá kapitola je uvozena přehledem událostí, které se staly v daný konkrétní den ve světě, v Polsku a samozřejmě také v Sandoměři. Kniha je většinou psána z pohledu vyšetřovatele Teodora Szackiho, ovšem setkáváme se i s několika pasážemi, v nichž je mluvčím neznámý vrah, a pasážemi, v nichž jsou líčeny osudy lidí, kteří jsou nějakým způsobem se zločiny spojeni, třeba jen náhodně.

Celá kniha má spád a čte se opravdu jedním dechem. Ne že by čtenář v nějaké pasáži napětím takřka nedýchal, ale sled událostí jej nutí k dalšímu a dalšímu čtení. I když minulost městečka a osudy lidí hrají v ději významnou roli, někdy budete mít možná  pocit, že se dozvídáte o dávných zločinech, xenofobii a antisemitských projevech více, než kolik je v souvislosti s dějem detektivního románu nutné.

Kniha má v podstatě dva závěry, kdy ten druhý je natolik překvapivý, že jej nemůžete autorovi ani věřit, a tak se sami na posledních stránkách přesvědčujete, jestli je něco takového vůbec možné. Rušivě působí časté zmínky o „zrnku pravdy“ ke konci knihy.

Zrnko pravdy je zdařilým detektivním románem, který se snadno vyrovná současné vlně populární severské krimi a určitě stojí za přečtení. Myslím, že svou kvalitou nejeden skandinávský román překoná a čtenář bude netrpělivě čekat na další pokračování s vyšetřovatelem Teodorem Szackim.

Související knihy

Miłoszewski, Zygmunt

Host, 2014