Americká autorka Donna Tarttová (*1963) napsala zatím jen tři romány, přesto je považována za největší současnou vypravěčku příběhů a za román Stehlík (Argo, 2015), poslední v pořadí, dokonce obdržela i Pulitzerovu cenu 2014. V nakladatelství Argo nyní vyšel příběh s názvem Malý kamarád a její první dílo, Tajná historie, by mělo vyjít před letošními Vánocemi.

Děj knihy Malý kamarád se odehrává v malém městě Alexandrie, ve státě Mississippi v sedmdesátých letech minulého století. Rodina Clevových se již jedenáct let těžce smiřuje se smrtí devítiletého syna Robina. Matka žije v depresích, otec bydlí jinde, sedmnáctiletá Allison tráví čas spaním, babička Eddie a její setry Libby, Adelaida a Tatty žijí vzpomínkami, ale současně vlastně rodinu drží pohromadě. S odstupem času si Robina idealizují, připomínají si jen hezké vzpomínky a o dnu, který jim tolik změnil život, raději mlčí. Malá Harrieta, které tehdy nebyl ani rok, si dá v nedělní škole svérázný prázdninový cíl: odhalí a potrestá Robinova vraha! Do svého záměru zasvětí jen o rok mladšího kamaráda Hely Hulla. Začne se všech vyptávat na podrobnosti z onoho dne, ale zjišťuje, že nikdo nemá chuť se k událostem toho dne vracet. Jen jejich černá služebná Ida Rhewová má jasno: miláčku Robinovi určitě ublížil Danny, z nebezpečného klanu Ratliffů, zdejší tzv. bílé spodiny. Co na tom, že to byl jeho spolužák a jen těžko by jej dokázal pověsit na strom…

Jenomže bílá spodina, ke které Ratliffovi patřili, se nemohla dívat svrchu na nikoho jiného než na černochy. Tihle lidé se nedokázali smířit s myšlenkou, že černoši jsou teď stejně dobří jako oni, a v mnoha případech i bohatší a váženější. „Chudý černoch má pro svou situaci alespoň nějakou omluvu, svůj původ,“ říkávala Eddie. „Chudý běloch se na nic vymlouvat nemůže, za to, v jaké je situaci, si může sám. Což si samozřejmě nepřipustí. Ono by to totiž znamenalo připustit si jistou míru zodpovědnosti za vlastní lenost a hrozné chování…“ (str. 141)

Pátrání Harriety a Helyho tak nabírá nebezpečný směr… Harrieta bez ohledu na to, že nemá žádné důkazy, začne připravovat pro Dannyho pomstu.

V příběhu se to jen hemží atributy amerického venkova, který žil z pěstování bavlny. Nerovné postavení bílých a černých stále přetrvává, vyskytují se zde potulní kazatelé evangelia, kteří při svých představeních využívají jedovaté hady, a samozřejmě je také velmi důležité se stýkat s lidmi stejné společenské vrstvy.

Donna Tarttová podává své vyprávění velmi košatým způsobem. Zachycuje nejen základní dějovou linku, ale také se podrobně věnuje všem zúčastněným lidem, jejich osudům, prostředí, v němž žijí, jejich pocitům a náladám. Vlastně vcelku komorní příběh dětské pomsty tak nabobtnal na takřka šest set stran, přesto se čtenář u jejich zdolávání nenudí. Naopak. Je vtahován do dění, drží dětem palce, bojí se o ně v nebezpečných situacích, zlobí se, když je dospělí nechtějí chápat, a na úplném konci je rozčarován, protože vše, co mu bylo předkládáno, se zpětně jeví jako marnost.

Celé čtení je dosti depresivní, neboť jej z velké části ovlivňuje truchlivá nálada v postižené rodině:

Matka ji sledovala se zvláštním výrazem ve tváři. Allison v zoufalých rozpacích odvrátila hlavu. Někdy, když spolu byly samy, velmi intenzivně vnímala, jak je matka zklamaná, že má před sebou ji, a nikoli Robina. Charlotta si v tomhle nemohla pomoct – vlastně je to až dojemné, jak se to snažila skrývat –, ale Alllison věděla,že její samotná existence matce připomíná, o co přišla… (str. 370)

Současně se však v příběhu odráží Harrietino odhodlání tuto stísněnost rozbít a právě Harrieta tak do děje vnáší akčnost a dětskou představivost. Její přímé vidění světa se střetává s rozvahou babičky Eddie, která zhodnocuje ve svém praktickém přístupu k životu své zkušenosti.

„Tenhle problém budeme řešit, až skutečně nastane, ne?“ zarazila ji Eddie. „Zrovna nedávno jsem četla, co napsal Thomas Jefferson, když už byl starý, Johnu Adamsovi. Prý většině z toho, co mu kdy v životě dělalo starosti, nakonec nedošlo. ,Kolik bolesti nás stojí pohromy, které vůbec nenastanou.‘ Nebo tak nějak.“ (str. 465)

Ačkoli by mohl vzniknout při čtení anotace dojem, že jde o detektivku, jde o dojem zavádějící, protože detektivku Malý kamarád připomíná jen velmi vzdáleně. Spíše jde o společenský román o vyrovnání se s tragickou ztrátou, o touze po pomstě a o různých odstínech života na venkově.

Pokud se tedy na čtení vyzbrojíte trpělivostí a chutí naslouchat příběhu, budete určitě bohatě odměněni nevšedním čtenářským zážitkem, a po dočtení vám dokonce ještě budou stránky scházet. Jestliže však hledáte akční čtení, pak si buď přečtěte rovnou jen poslední kapitolu (i tak vás čeká 130 stran), nebo si knihu raději nepořizujte.

Související knihy

Tarttová, Donna

Argo, 2016