Pro její tvorbu je typická stylová vybroušenost. Zájem o vnitřní pochody (zejména dívek a žen). Inger Edelfeldtová často studuje rozpor mezi pocity, touhou po svobodném sebeprosazení a tlakem společenských konvencí či očekávání. Společně s bystrou a uměřenou vypravěčkou sledujeme nenápadné procesy, které nás nutí opustit své sny nebo možná i sebe a zapadnout do šedi okolí.

Chce hledat příčiny a následky, souvislosti v lidském životě – takový je osobní i autorský manifest švédské spisovatelky, ilustrátorky a terapeutky Inger Edelfeldtové.  V devatenácti povídkách rozkrývá pozadí lásky, vztahů v rodině i toho, co a jak nás formovalo v dětství. Přestože hlavními postavami jsou většinou ženy, nejedná se o texty srozumitelné a určené výhradně jim.
„Povídky v české antologii vznikaly v letech 1984 až 2001,“ upřesňuje Inger Edelfeldtová s tím, že si neuvědomuje, co přesně bylo jejich inspirací. „Jsou to pozorování z mého života a života mých přátel, která dál rozvíjím, upravuji a přesouvám do jiných prostředí. Někdy využívám i motivy z rádia nebo z televize. Jen opravdu výjimečně jde o čistou autobiografii.“
Vypravěčka každému minipříběhu přizpůsobuje styl a tempo jazyka. Do osamělého života milenky ženatého muže se tak můžeme ponořit stejně snadno jako do úzkosti z dětských her či nekonečného namlouvání si, že život může být jako „šlehačkový sen“.

Rituál

Autorka: Inger Edelfeldtová
Přeložily: Marie Voslářová, Viola Somogyi

Počet stran: 272
Vazba: vázaná
Formát: 135×206 mm
ISBN: 978-80-7407-304-5
Doporučená cena: 260 Kč

Knihu Rituál vydalo nakladatelství Garamond.

Ukázka z knihy

Ve škole jsme jednou dostali za úkol napsat sloh „Můj otec“. Slohy jsem psala moc ráda, ale jakmile jsem se tentokrát tužkou dotkla papíru, rozechvěla se mi ruka a před očima se mi začaly dělat mžitky. Můj otec krásně hraje na citeru. I hlas má pěkný a často nám dětem zpívá. Můj otec… přestala jsem psát, abych si to přečetla a ujistila se, že do slohu neproklouzlo nic zlého, nic z toho, co jsem mohla napsat: jak hrozné to je, když chce v noci k ní a chce si ji odvést k sobě a andělovi. I když my děti ležíme u ní, buší na dveře, buší a buší a zapřísahá ji: Carolino, pojď ven! a vyhrožuje jí a chová se divně. Tehdy jsem ničemu nerozuměla. Až mnohem později jsem pochopila, že matka nechtěla mít další děti, o které by se musela starat. Bylo to skutečně tak, že jsem na ty věci jen myslela? Nebo stejně byly na papíře vidět? Znovu a znovu jsem si pročítala, co jsem napsala, a tajil se mi dech. Můj otec si říká sluha Boží, napsala jsem, pak jsem vygumovala „si říká“ a opravila na „je“. A pak jsem začala myslet na tmavě hnědé a světle hnědé punčochy. Jednou k nám totiž přišel nějaký člověk, co prodával punčochy, ale maminka nám směla koupit jen tmavě hnědé, protože světle hnědé jsou hříšné, jak prohlásil otec; jsou prý marnivé. Přitom to byly jen tlusté vlněné punčochy. Napadlo mě, že Bůh má asi dlouhatánský seznam všeho, co je hříšné, od velkých věcí, jako je rouhání, až po úplné drobnosti, třeba určité druhy knoflíčků.

Inger Edelfeldtová

Inger Edelfeldtová (*1956) je švédská spisovatelka a ilustrátorka (mj. ilustrace děl J. R. R. Tolkiena), která za svá díla pro děti a mládež i pro dospělé čtenáře získala řadu literárních ocenění, například německou Deutsche Jugendliteraturpreis (1987) a švédskou Plaketu Nilse Holgerssona (1991). Pod názvem Šikovnej kluk vyšel česky už její první román z roku 1977 Duktig pojke. Autorka pracuje jako psychoterapeutka. V češtině od ní vyšel také román Stíny v zrcadle.

Informace o autorce byly čerpány z tiskové zprávy nakladatelství Garamond.

Nakladatelství Garamond vzniklo v roce 1997 a do konce roku 2013 vydalo téměř 400 titulů se zaměřením především na překlady z francouzské a frankofonní literatury a současné izraelské literatury. Dále se specializuje na dvojjazyčné knihy, komiksy a detektivky. Snaží se čtenářům zprostředkovat to nejlepší z francouzsky a hebrejsky psané literatury a kromě vzdělávání v cizích jazycích poskytuje třeba také napětí v detektivních řadách edice Černá káva.

Související knihy

Edelfeldtová, Inger

Garamond, 2016