Švédská autorka detektivek Helene Turstenová (*1954) není u nás autorkou neznámou. Již deset knih ze série s komisařkou Irene Hussovou přišlo na pulty českých knihkupectví a dost možná si svéráznou policistku vybavíte i z televizního seriálu. Po menší odmlce však autorka přišla s novou hrdinkou. Matku dvojčat a bývalou přebornici v judu vystřídala mladinká Embla Nyströmová, která je pro změnu mistryní v boxu a členkou elitní policejní jednotky, která je vždy přidělena tam, kde je třeba.

Teď je však Embla na dovolené u svého strýce Nisse a těší se na každoroční podzimní rituál společného lovu na losy. Jenže místní pospolitost je poněkud narušena návratem syna jednoho z farmářů, Petera. Embla se rozhodne záhadného muže poznat více, a hlavně chce mu pomoci překonat nevraživost místních. Když však hon přeruší neobvyklé události (dva z tradičních lovců beze stopy zmizí a jeden z nich je následně nalezen mrtvý), má Embla rázem po dovolené…

Autorka se rozhodla s novou hrdinkou vstoupit do nového prostředí. Les, který v krátkých severských dnech většinu času halí tma a je plný všelijakých nástrah, je určitě dobrou volbou pro dějiště zločinu. Bohužel se mi zdálo, že autorka tentokrát dává čtenářům až příliš zjevné indicie, a tak průměrně inteligentní čtenář ví, co a proč se přihodí ještě dříve, než pachatel vůbec stačí někoho zabít. Příliš uzavřená komunita s jednou nevyřešenou záhadou (zmizení dívky před třiceti lety), kterou Embla se svým strýcem neustále přetřásá, to by musel být čtenář velmi nedůvtipný, aby nevytušil, že se někdo chystá k velké pomstě.

Bohužel jediný, kdo nic netuší, je Embla samotná, a kvůli tomu jí jde v dramatickém závěru příběhu o život. Zápletku románu Revír bych přirovnala k motivu Mořské panny Camilly Läckbergové. Helene Turstenová ji však nedokázala využít tak dokonale jako její krajanka. Absenci napětí tak kompenzuje pouze akční přestřelka v závěru knihy a to je pro milovníky severské krimi dost málo.

Bohužel však tuto chybu neudělala autorka poprvé, podobný pocit jsem měla u četby jejího Ohnivého tance. Nevím, čím to je, ale u Záludné sítě či Dvojí tváře jsem zklamaná nebyla a obě knihy byly napínavé od začátku až do konce. Možná je tato jistá nevyrovnanost ve kvalitě výsledků dána přílišným tlakem na množství titulů. Nevím. Mám však obavy, že podobná zklamání mohou autorčiny čtenáře od dalších jejích titulů odradit. I když, kdo ví. Já osobně jsem raději překvapovaná netriviálními zápletkami a jejich nečekanými rozluštěními. Nicméně jsem odhodlána dát Helene Turstenové ještě šanci, třeba mě dalším případem překvapí. Pozitivem prvního případu Embly Nyströmové je, že vás zcela zasvětí do tajemného světa lovu a seznámí vás tak s pro nás exotickým životem na dalekém severu.

Nevadí-li vám detektivní příběh s příliš odkrytými kartami, neváhejte a do románu Revír, který vydalo v českém překladu Evy Nováčkové nakladatelství Motto, se začtěte.

Související knihy

Turstenová, Helene

Motto, 2016