Nakladatelství Domino přišlo v únoru 2016 s novým vydáním knihy Roberta Ludluma Bourneova totožnost (The Bourne Identity, 1980). Stejně jako v předchozích edicích, i nyní jde o překlad Karla Šmejkala.

Robert Ludlum byl předním americkým autorem dvacátého století. Narodil se v březnu 1927 v New Yorku a zemřel na Floridě v březnu 2001. První kniha, Dědictví Scarlattiů (The Scarlatti Inheritence, česky prvně 1994) mu vyšla v roce 1971. Šlo o příběh posazený do období druhé světové války a vyprávěný retrospektivně až k roku 1917 a v každém případě dal základ Ludlumově stylu a rukopisu. Následovalo dalších dvacet šest románů vytvořených přímo Robertem Ludlumem, přitom ten poslední, Bancroftova strategie (The Bancroft Strategy, 2006, česky 2007), vyšel dlouho po autorově smrti. V Ludlumově odkazu pak pokračovalo dalších šest pečlivě vybraných autorů, přičemž v souvislosti s dnes představovaným prvním dílem série o Jasonu Bourneovi se jedná o Ericka van Lustbadera (více třeba v recenzích posledních titulů série). Typickým a stejně tak ve své době originálním byl Ludlumův výběr hrdinů. Jeden či nepočetná skupina mužů proti nadnárodním korporacím, tajným vojenským či vládním spiknutím, jsou do Ludlumovy éry témata spíše neznámá. Robert Ludlum ve svých konspiračních líčeních dosáhl takového mistrovství, že se o něho po nějakou dobu zajímala i tajná služba. Kromě samostatně stojících příběhů se Robert Ludlum orientoval na tři hlavní série. Příběhy super agenta Jasona Bournea, s nimiž začal v roce 1980, jsou nejpočetnější a stále pokračující sérií. V roce 2000 představil postavu Jonathana Smithe v prvním díle další série pod názvem Hádův faktor (The Hades Factor, česky prvně 2002). Stejně jako tento, i každý z následujících příběhů vznikal za spolupráce některého z mladších spoluautorů, než seriál v roce 2007 plně převzali autoři z Ludlumova odkazu. A konečně zatím čtyřdílná série s Paulem Jansonem v hlavní roli vyšla v prvním titulu Jansonův rozsudek (The Janson Directive, 2002, česky prvně 2004) až po autorově smrti. Všechna zbývající pokračovaní pak již vznikla až v rámci Ludlumova odkazu.

Bourneova totožnost vychází v překladu Karla Šmejkala z roku 1999 v nakladatelství Domino již ve druhém vydání. Překlad přitom vznikl až z reedice originálu z roku 1988. Zatímco první vydání překladu mělo lehce přes pět set, letošní výtisk je vyveden na téměř sedmi stech padesáti stránkách. Po druhém zfilmování této knihy v roce 2002 (první filmovou podobu dostala v rámci mini série již v roce 1988) s Mattem Damonem v hlavní roli vydalo nakladatelství Domino ještě stejný příběh pod názvem Agent bez minulosti, takže letošní únorová edice je ve skutečnosti vlastně již třetím vydáním v češtině.

První z příběhů postavy Jasona Bournea začíná incidentem na rozbouřeném moři a představuje čtenářům muže, o jehož původu se budou teprve na následujících sedmi stech stranách spolu s ním samým dozvídat další a další podrobnosti. Z moře vylovený, se smrtí na jazyku a s několika střelnými zraněními, objevuje se před námi muž v neobvyklé fyzické kondici, s pamětí ale tak prázdnou jako právě spuštěný počítač. V rukách lokálního podivína, alkoholu propadajícího lékaře, se po fyzické stránce rychle zotavuje, přesto stále nemá jméno ani vzpomínky. Teprve incident s místními rybáři, po němž se ukáže jako nejrozumnější uprchnout, v nalezenci probouzí první znovu objevené instinkty dokonalého zabijáka. Postupně objevuje místa, jména, možné větve své pravděpodobné minulosti. Jason Bourne, jméno, jež mu je zřejmě přiděleno, uniká z jedné smrtelně nebezpečné situace za druhou, zmítaje se však pocitově v rozporuplných dojmech a zprávách o tom, kým kdysi byl, či mohl být. A jak se zdá, po krku mu jde hned několik armád zabijáků. Proč tomu tak je, to je něco, co musí Jason teprve odhalit, protože sám si vzpomenout nedokáže. Přesto jedná s přesností, předvídavostí a s instinkty svědčícími o dokonalé přípravě v umění infiltrace a zvládání boje fyzického i psychologického.

Celá kniha je napsána stylem provokujícím k zamyšlení. Pro Ludluma typicky se čtenáři setkávají se sítí zkorumpovaných úředníků, bankovních ústavů, teroristů, stejně jako s pracovníky špionážních sítí. To vše v takové formě, jež vede k zamyšlení a znepokojení. Možná dnes již ne tak velkému, ale když si připomeneme, že kniha spatřila světlo světla s prvním rokem osmdesátých let, dá se předpokládat, že ve své době představovala převratný pohled do zákulisí, o němž většina populace raději nepřemýšlela, a pokud ano, nejspíš ne v takových rozměrech. Autorovo pojetí svědčí o pečlivém prostudování všech relevantních témat, od psychologie člověka s amnézií, přes detaily bankovních operací a zvyklostí, armádní i vládní mašinérie, až ke spletitým sítím mezinárodního terorismu (a stále mějme na paměti dobu prvního vydání originálu).

Nakladatelství Domino s novým vydáním Bourneovy totožnosti znovu vydává i druhou a třetí knihu této série. Obě, jak Bourneův mýtus (The Bourne Supremacy, 1986, česky prvně 2001), tak Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum, 1990, česky prvně 2007), vycházejí v rozsahu zhruba osmi set stran, oproti původním zhruba pěti stům padesáti. S oběma těmito tituly se seznámíme v příštích recenzích.

Související knihy

Ludlum, Robert

Domino, 2016