Narodila se v roce 1988. Pochází z malé osady Darebnice u Chocně, kde prožila dětství. Po střední škole Uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí, na níž se věnovala módnímu návrhářství, učinila rozhodnutí zaměřit své studium více na kresbu a tvorbu pro děti. Tak započalo šestileté studium Ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde v loňském roce absolvovala se svou interaktivní pohádkou Chrobákovy trampoty, kterou vám přiblížíme v našem rozhovoru.

Pro naše čtenáře jste asi zatím velkou neznámou, proto bych ráda přiblížila Vás i Vaši „knížku“ Chrobákovy trampoty. I když ona to úplně není klasická kniha, že?

Ano, je to tak. Jde opravdu o trošku odlišný typ „knihy“. Jedná se o autorský příběh, který jsem ilustrovala a animovala. Jde tedy o interaktivní aplikaci, která má částečně charakter knihy, ale obsahuje navíc další prvky, které toto médium umožňuje (jako je právě rozpohybování ilustrací, zvuk, atd.). Děti si pohádku mohou číst na tabletech, telefonech, či v PC.

Všude se uvádí, že jde o interaktivní knihu. Prozraďte, v čem spočívá její „interakce“? Znamená to, že si při ní budou děti nějak hrát a rozšiřovat své obzory?

Interaktivní kniha v tomto případě znamená, že jednotlivé ilustrace reagují na podnět čtenáře. Po dotyku obrazovky se kresby rozhýbají. Celá kniha je také ozvučená. Obsahuje originální melodii, autentické ruchy, ale také hlasy jednotlivých postav. Myslela jsem i na ty nejmenší, kterým kniha nabízí možnost nechat si tuto broučí pohádku předčítat.

Když si pustíme ukázku:
tak nás zaujme hlas Pavla Lišky. Takže to není klasická e-kniha, ale vlastně mluvící kniha nebo snad audiokniha s pohyblivými obrázky. Nejde tedy spíš o krátkou animovanou pohádku? Kde myslíte, že je v tomto případě hranice mezi „knihou“ a „filmem“?

Nejedná se o klasickou e-knihu. Jde vlastně o nový u nás zatím málo rozšířený žánr, který se ocitá, jak správně uvádíte, někde mezi klasickou knihou a animovaným filmem. Sama jsem při realizaci diplomové práce hledala cestu, jak takový typ díla koncipovat. Inspiraci jsem proto hledala především v zahraničních interaktivních e-knihách. Bylo to ale spíše z technického hlediska. Co se výtvarné stránky týče, neobjevila jsem jich mnoho, které by mě zaujaly. Z českých autorů byl pro mne inspirací např. Matyáš Trnka a jeho interaktivní komiks Malý Alenáš.

A ještě se vrátím k „hlasu“ knihy. Měla jste od počátku jasno, kdo knihu namluví? Byla to Vaše volba nebo s nápadem přišel někdo jiný?

Pavel Liška byl jeden z prvních, kdo mě napadl, ale dlouho jsem se odhodlávala ho oslovit. Nakonec jsem to zkusila a k mému velkému překvapení to vyšlo Jsem hrozně moc ráda, že mé knížce propůjčil svůj hlas. Po skončení nahrávání a spasování dabingu s animacemi jsem byla z výsledku nadšená!

Bylo Vám od počátku jasné, jak má výsledek vypadat, nebo se vše vyvíjelo postupně až do stávající podoby?

Z počátku jsem sama vlastně pořádně nevěděla, do čeho se pouštím. Nebylo moc, o co se opřít, takže jsem se tak trochu vydala do neprobádaných vod. Nebylo to ale jen z důvodu nedostatku zdrojů a inspiračních materiálů vztahujících se k tomuto tématu, ale také z mé malé znalosti oboru animace a absolutní neznalosti programu, v kterém jsem musela následně všechny ilustrace rozpohybovat. Do práce jsem se ale pustila po hlavě a s velkým nasazením a nadšením pro věc. Výsledek je tedy teď nad mé očekávání a ještě větší radost pak přichází, když vidím, že má „pan chrobák“ úspěch i u dětí.

Máte ráda „chrobáky“? Proč zrovna oni se stali námětem Vaší knihy?

Téma „knihy“ hledala poměrně dlouho. Za hlavní hrdiny svého příběhu jsem si totiž chtěla zvolit někoho zajímavého, originálního, kým se ještě nikdo moc nezabýval. A když jsem pak na chrobáky (lidově hovnivály) narazila, bylo okamžitě rozhodnuto. Nastudovala jsem si informace o jejich původu a způsobu života, ze kterých jsem také vycházela i při sepisování pohádky, a to mě pak ještě více utvrdilo v tom, jak ohromně zajímaví tvorové to jsou.

Myslím, že takový počin si žádá nějaké pokračování. Máte v hlavě (či snad i na papíru) nějaký námět?

Námětů mám teď na papíře několik. Žádný z nich tedy není zatím pokračováním „Chrobáků“, ale snad bude brzy příležitost některý z nich zrealizovat a vytvořit třeba tak další interaktivní vyprávění

Chrobákova dobrodružství však nejsou Vaším jediným dílem. V nakladatelství Meander vloni také vyšla kniha Galerie aneb Arturovo dobrodružství. V něm se snažíte děti formou posouvacích obrázků leporela seznámit s obrazy světoznámých malířů. Ale to určitě není vše. Co ještě v knize ukryté v kufříku děti najdou?

Ano, „Galerie“ vyšla vloni na Den dětí a dostala tak šanci přinést dětem netradiční zážitek ze čtení pomocí pop-up techniky, kterou je vytvořena. Mou snahou bylo, aby se dětem dostala do povědomí některá z děl významných českých malířů, která by je zároveň inspirovala a prostřednictvím pohádkového vyprávění se měly možnost ocitnout přímo „uprostřed dění obrazů“. V leporelu „Moje Galerie“ pak uplatňují vlastní fantazii, vyzkoušejí některé z výtvarných technik a vytvoří si tak svoji vlastní obrazárnu.

Co Vás přivedlo ke studiím na vysoké umělecké škole?

Kreslení a malování mě provázelo už od dětství. Původ byl u mého pradědečka, který nádherně maloval a vyřezával dřevěné sochy, ale i u babičky, s kterou jsme o prázdninách kreslily květiny všeho druhu. Jinak tomu nebylo ani u mé maminky, ale třeba naopak tatínek při výtvarce prý brečel a do teď mu dělá problém nakreslit sluníčko Já si vybrala původně textilní návrhářství (které mě také moc bavilo), ale postupně jsem více tíhla ke kresbě a knihám.

Volila byste i teď po jejím ukončení stejně?

Rozhodně ano, nikdy jsem toho nezalitovala. To co dělám, mě maximálně baví a naplňuje. A nedokážu si teď ani představit, že bych dělala něco jiného.

Budete ilustrovat knihy i jiným autorům? S jakými jmény byste případně ráda spolupracovala?

Ano, to bych určitě ráda. V říjnu již vyšla knížka Ladislav Sutnar – Inspirace dětem, na které jsem spolupracovala se světově významným grafikem Stevem Hellerem, který pro ni napsal text. V těchto dnech připravuji ilustrace k již druhému dílu pohádek Jitky Vítové Kamarádi z lesa, pro které mě oslovila paní Radana Sedláčková z nakladatelství Thovt.

Co Vás těší a co Vás nejvíce zaměstnává?

Začnu tím druhým. Zaměstnávají mě teď ilustrace k nové knize a realizace nápadů, které mám v hlavě a na papíře. K tomu jsou to příležitostné zakázky na grafické práce, obrazy či ilustrace. A nejlepší na tom je, že vše co dělám, mě baví a těší… Snad to tak půjde i nadále

Ze všech Vašich odpovědí je cítit nadšení pro tvorbu. Nebojíte se nových výzev a technologii, což je dobře. Milé a srozumitelné obrázky, které děti přitáhnou ke čtení, jsou určitě čím dál víc třeba. Děkuji Vám za Váš entuziasmus a přeji Vám, aby jen tak nevyprchal. A spolu s našimi čtenáři a jejich dětmi se budu těšit na Vaše další výtvarné počiny.

Obrázky v článku jsou použity s laskavým svolením autorky.