Ukázka z knihy Volavka

volavka_ukazka_nahledovy
Strach je jednou z nejsilnějších lidských emocí. Své by vám o něm mohla vyprávět policistka Lacey Flintová, která se v honosném prostředí univerzity Cambridge pokouší vypátrat vraha nadějných studentek. O průběhu jejího snažení si můžete přečíst v následující ukázce…

Knihu Volavka od autorky S. J. Bolton vydalo nakladatelství Domino.

 

Úterý 22. ledna (několik  minut před půlnocí)

Když padá těžký předmět z velké výšky, rychlost, kterou se řítí k zemi, se rovnoměrně zvyšuje, dokud se odpor vzduchu nevyrovná gravitační síle. V tu chvíli dosáhne padající předmět mezní rychlosti volného pádu a tu si uchová, dokud se mu do cesty nepostaví jiná, mocnější síla, kterou bývá většinou zem.

Za mezní rychlost volného pádu průměrného lidského těla se považuje rychlost kolem 190 kilometrů za hodinu. Této rychlosti obvykle dosahuje po patnácti až šestnácti vteřinách pádu, v rozmezí pěti až šesti set metrů svislé letové dráhy.

Lidé se často mylně domnívají, že člověk padající ze značné výšky zemře ještě před dopadem. Stává se to však jen velice zřídka. I když šok může přivodit srdeční zástavu, pád většinou netrvá tak dlouho, aby k ní vůbec mohlo dojít. Teoreticky by člověk mohl v teplotách pod bodem mrazu také umrznout, respektive upadnout do bezvědomí v důsledku nedostatku kyslíku, ale oba tyto scénáře se hodí jen pro ty, kdo vyskočí z letadla letícího ve značné výšce, což s výjimkou neohrožených parašutistů lidé běžně nedělají.

Většina lidí, kteří padají nebo skáčou z velkých výšek, umírá na následky dopadu, při němž se polámou a roztříští kosti a způsobí rozsáhlé poškození okolních tkání. Smrt nastává okamžitě. Většinou.

 

Žena na okraji jedné z nejvyšších věží v Cambridgi pravděpodobně nepřemýšlí o tom, kdy by mohla dosáhnout mezní rychlosti volného pádu. Věž je vysoká nanejvýš šedesát metrů a její tělo bude nabírat rychlost po celou dobu pádu. Na druhou stranu by měla zcela vážně přemýšlet o nárazu na zem, protože jestli k němu dojde, její kosti se o hrbolatou dlažbu u paty věže roztříští jako křehký křišťál. Ale v tomhle okamžiku se zdá, že nemyslí na nic. Stojí tam jako turista kochající se výhledem.

Cambridge těsně před půlnocí připomíná jeden velký stín posetý zlatými tečkami světel. Měsíc téměř v úplňku září jako reflektor namířený na svatební dort, ježaté okolní domy trčí vzhůru k bezmračnému nebi jako kamenné prsty a těch několik lidí, kteří jsou ještě venku, přízračně klouže mezi světlem a tmou.

Žena se teď naklání, jako by něco upoutalo její pozornost, a klopí zrak k zemi.

U paty věže panuje bezvětří. Zmuchlaná stránka včerejšího vydání Daily Mail leží nehnutě na chodníku. Tady nahoře vítr fouká. Dost silný na to, aby ženě povlávaly vlasy kolem hlavy jako nějaký prapor. Je jí nanejvýš třicet – rok sem, rok tam – a byla by i krásná, nemít ve tváři tak prázdný výraz. Kdyby alespoň v očích měla jiskru… Tahle tvář však patří někomu, kdo je už prakticky mrtvý.

Muž pádící po prvním nádvoří St. John’s College je naopak rozrušený na nejvyšší míru. V lidské bytosti nic neprobudí zvířecí pudy k životu tak úspěšně jako úzkost a strach. Detektiv inspektor Mark Joesbury, příslušník Metropolitní policie, který sám vysílá své podřízené do nejnebezpečnějších situací, se ještě nikdy v životě tak nebál.

Nahoře na věži je chladno. Z rovin zvaných Fens sem vanou studené lednové větry a halí město do mrazivého objetí jako pedofil rdousící svým hnátem malé bezbranné děcko. Žena není oblečena do zimy, ale zdá se, že chlad nevnímá. Mrká a oči se jí náhle zalévají slzami.

Inspektor Joesbury bere za kliku a zjišťuje, že dveře kostelní věže jsou odemčené. Rozrazí je, dveřní křídlo se odmrští od kamenné zdi a narazí mu do levého ramene, které bylo vždycky slabší než pravé. Bolí ho to. V nejbližším rohu vidí ležet nějaký předmět, úzkou modrou koženou botu na nízkém podpatku. Je špičatá a leskne se. Skoro se zastaví, aby ji sebral, pak si to ale rozmyslí. Už jednou takhle držel v ruce ženskou botu v domnění, že je pozdě. Nezdržuje se, pádí po schodech a počítá je. Nikoliv snad proto, aby věděl, kolik mu jich ještě zbývá, ale aby zaměstnal mysl, aby měl pocit, že se vzdálenost zkracuje. Když dobíhá do druhého patra, zaslechne za sebou kroky. Někdo jde za ním.

Úplně nahoře vidí dveře, zároveň cítí vanout studený vítr. Už je na střeše. Vůbec však netuší, co si počne, pokud dorazí pozdě a zjistí, že už skočila. A co by měl krucinál dělat, pokud ještě neskočila.

„Lacey,“ křičí. „Ne!“

————————————————-

Zaujala vás ukázka? Přečtěte si také její pokračování!

V roce 2013 v České republice vyšel titul Už mě vidíš? od stejné autorky. I v něm se můžete setkat se sympatickou mladou policistkou Lacey Flintovou. Namísto školního prostředí se ovšem budete procházet londýnskými ulicemi, v nichž řádí vrah ve stylu Jacka Rozparovače…


Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Domino

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVolavka

Bolton, S.J.

Domino, 2015

Napsat komentář