Narodila se v roce 1931 do židovské rodiny v Bratislavě. Závěr druhé světové války ji potkal v Osvětimi a ona se jako jedno z mála přeživších dětí dostala na fotografii, která obletěla celý svět. Záběr s vyzáblými dětmi ve visících pruhovaných mundůrech za ostnatým drátem je dodnes ilustrací zrůdnosti koncentračních táborů.

Eva Slonimová léta nedovedla o svých zážitcích z války mluvit. Nyní, když už se její pozemský život nachýlil, rozhodla se vydat svědectví. Kniha s podtitulem Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo vyšla, aby nedovolila zapomenout. V nakladatelství Mladá Fronta dostala název Hvězdy nad námi.

Eva prožila pěkné dětství v rozvětvené rodině obklopena všeobjímající láskou. Bohužel neměla tato idyla dlouhého trvání. O obchod přišli a postupně ztratili i právo na jakoukoliv jistotu, včetně ústavou daného práva na život. Začali žít pod jinými identitami, rodina se dělila a ukrývala. Tu v Maďarsku, tu na venkově – to podle toho, kde bylo bezpečněji.

Dvanáctiletá Eva s o dva roky mladší sestrou Martou ale na konec stejně skončily v táboře Osvětim. Staly se pokusnými „zvířaty“ proslulého doktora Mengeleho a útěchou jim byla tatínkova slova, která jim řekl, když se museli rozloučit:

„Pamatujte si, že na vás budou svítit stejné hvězdy jako na Mutti a mě, stejné, jako také svítí na Palestinu.
Jednoho dne budeme žít jako svobodní lidé ve vlastní zemi. Do té doby se prostě dívejte na hvězdy, mluvte s nimi, svěřte jim své obavy, své starosti. Já se na hvězdy budu dívat také a udělám všechno pro to, abych vám odpověděl.“ (str. 71)

Obě děvčata přežila a přežili dokonce i jejich rodiče, ale jaké rány jim zůstaly v duši, to se nikdo nedověděl. Nedokázaly o svých prožitcích s nikým mluvit, ani spolu navzájem. Navždy zůstaly poznamenané.

Kolik takových dětí přežilo a kolik jich zemřelo? Dostalo se jim po válce nějakého zadostiučinění, nebo narážely jen na další formy antisemitismu, který jim ztrpčoval život? Pokud si kladete tyto otázky, možná právě vám je určena útlá kniha zpovědi Hvězdy nad námi Evy Slonimové. Nenabízí komplexní pohled na zrůdnost počínání nacistů a jejich přisluhovačů, jen rozsahem malý, ale přesto velmi důležitý zlomek. Nepatrnou kapku v moři.

Ale právě pro její jedinečnost je důležité, že vůbec zazněla. Že se Eva rozhodla vypovědět svůj příběh těm, kteří se s ničím takovým nesetkali, na památku těch, kteří neměli to štěstí a nepřežili, stejně jako Evini bratranci a sestřenice. Znovu se ponořila do bolestných vzpomínek právě proto, aby zůstaly už jen blednoucími vzpomínkami…

Související knihy

Hvězdy nad námi
Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo

Slonimová, Eva

Mladá fronta, 2015