Vánoce jsou zvláštní svátky. Všichni se chceme přitulit ke svým blízkým. Potřebujeme jejich teplo, jejich lásku. Jsme citliví. Možná podvědomí ví, že zima je jedno z nejtěžších období. Hrozí nemoci. Vyčerpání. S nadějí doufáme v jaro. Existuje čím dál víc lidí, kteří milují zimní sporty. Nespěchají do tepla. Lásku však potřebuje cítit každý.

Jednoduše. Existuje pár pravidel, podle kterých je možné se orientovat.

Věnováno Květině Halberštátové. Je moc dobře, když má člověk kolem sebe pár přátel. Nezáleží na množství, ale na kvalitě lidí. Přinášejí člověku do života radost, rozptýlení, dobré nápady, pomocnou ruku, pocit jistoty, naději. V těžkých dobách nejlíp poznáme, kdo je skutečný přítel. Nemusí být vždycky jen zle. Užívejme si existenci svých blízkých i v klidu.

Věnováno Jiřímu Halberštátovi, režiséru, šéfredaktorovi, spisovateli, výbornému kamarádovi. Inspiroval mě k napsání této povídky. Děkuji za umělecké vedení i nezměrnou trpělivost při výuce psaní, všelijakých tajů, fajnovostí. Díky i jeho ženě Květině za velkou podporu. Bez nich by mnohá moje díla nebyla vydána. V nakladatelství Krigl mi vyšly první knihy. Doufám, že další ještě vyjdou. Díky Vladimíru Kriglovi i jeho rodině. Sice v pozdním věku, ale otevřely se mi zcela nové obzory díky těmto lidem.

Cestování po Praze zabere hodně času. Mnozí se mezi spoustou lidí cítí osaměle. Pokud se však umíte dívat kolem sebe, občas se i zasmějete. O jedné takové poměrně krátké cestě si můžete přečíst právě teď.

Snad každé dítě si rádo hraje. Má oblíbeného medvídka, panenku, autíčko. Časem zjistí, že si dokáže pohrávat i s dospělými. Pokud se delší dobu nic neděje, začne se nudit. Chce získat pozornost. Srdceryvně pláče. Je často těžké rozeznat, kdy brečí proto, že mu něco je, a kdy si jen tak zahrává. Maminky to poznají neomylně. Možná někde tam jsou základy herectví.

Život sám je jeden z nejzajímavějších. Píše milé i kruté příběhy. Spoustu odstínů mezi tím. Někdy stačí naslouchat.

Někdy se to stane. Potkáme člověka, který k nám promluví beze slov. Máme silný pocit, že ho známe odjakživa. Asi jsme po něm toužili a nyní se zhmotnil. Je to skutečné? Cítí on totéž ke mně? Pokud ne, katastrofa se blíží. Občas se míjíme v čase. Někdo se zamiluje hned. Někomu to trvá pár světelných let. Pouze se potkají. Užijí si svou blízkost. Nemůže z toho vzniknout splynutí dvou bytostí navždy.