Dráha a stejnojmenná akciová společnost se zapsala do dějin dopravy pod názvem k.k. Kaiser Ferdinands-Nordbahn, c.k. Severní dráha císaře Ferdinanda. V roce 1829 uveřejnil profesor František Xaver Riepl na tehdejší dobu odvážný a velkorysý návrh na stavbu více než 400 kilometrů dlouhé železnice vedené z Vídně napříč habsburskou monarchií Moravou a Slezskem do polské Haliče. Dne 4. března 1836 podepsal císař Ferdinand I. privilegium ke stavbě trati mezi Vídní a Bochnií, s odbočnými tratěmi do Brna, Olomouce, Opavy a Bílska a skladům soli ve Dworech, Věličce a Bochnii. Po rozpadu Rakousko – Uherska se dráha ocitla na území tří nástupnických států: Rakouska, Československa a Polska. Publikace prezentuje metodická východiska památkové péče ve vztahu k ochraně drážních staveb. V části – Typologie - je analyzován architektonický vývoj základních stavebních druhů na tratích KFNB, na který navazuje výběrový katalog jednotlivých stanic bývalé KFNB na území České republiky, v jejichž staničním obvodu se nacházejí kulturní památky. Katalog se zaměřuje na fyzicky dochované objekty s jasným vymezením jejich památkových hodnot nejen ve vztahu k dané stanici, ale i trati jako celku. Texty doprovází fotografická a plánová dokumentace a přehledné mapy stanic.