Ukázka z knih Praha, město věží a Praha lucemburská v obrazech

Na procházce Prahou s cestovatelskými tipy

9.8.2013 redakce Bez komentáře

V zatím posledním pokračování série cestovatelských tipů se společně vydáme do ulic hlavního města. Procházka jistě zaujme i ty, kteří v Praze bydlí.

Nejprve se vydáme po královské cestě

Prostřednictvím kouzelníka Žita a dvou dětí ze současnosti se podíváme do lucemburské Prahy a pronikneme do jejích tajů skrze velké barevné ilustrace.

„Jsme v roce 1347 a Praha se chystá na korunovaci budoucího českého krále Karla IV.,“ řekl Žito, když jsme se snesli na zem. Korunovační rituál podle jeho slov stanovil sám Karel IV. Obřad začínal na Vyšehradě, a potom slavnostní průvod v čele s panovníkem, arcibiskupem, preláty, knížaty a šlechtici pokračoval po tzv. Královské cestě, která vedla od Prašné brány Celetnou ulicí, přes Staroměstské náměstí na Karlův most. Dál pokračovala přes Malostranské náměstí nahoru dnešní Nerudovou ulicí a končila na Pražském hradě.

Všude bylo plno lidí, ulice byly lemované zástupy zvědavců, kteří chtěli vidět nového krále. Takovou podívanou jsme si nemohli nechat ujít, a tak jsme se vmísili do davu.

Vydejte se prostřednictvím ilustrací po stopách Karla IV.

Věže Staroměstské náměstí a jeho okolí

Bedřich Ludvík, autor a režisér televizního cyklu Praha, město věží, připomíná Prahu jako město nádherných rozhledů z věží všech možných tvarů a účelů.

Nejstarší a asi nejkrásnější náměstí Prahy. Srdce středověkého Starého Města pražského. Pod očima věží couvá sled mrtvých i živých, kteří tudy prošli. Tady přednášel Albert Einstein, bydlel Franz Kafka, učil Bedřich Smetana, žil Havlíček Borovský. Tady se narodila zakladatelka mírového hnutí, sekretářka Alfreda Nobela, Berta Suttnerová, rozená Kinská, první nositelka Nobelovy ceny míru. Tady přespal po prohrané bitvě na Bílé hoře Fridrich Falcký, tudy spěchal mistr Hanuš k orloji, tady byl popraven Jan Roháč z Dubé a jeho šedesát bojovníků, sťat Jan Želivský, tady spadl 24. února roku 1321 král Jan Lucemburský z koně a málem se zabil. Dost! Ten výčet by neměl konce a my tu nejsme kvůli dějinám tohoto náměstí, ale kvůli jeho věžím a pohledům z nich.

Roku 1338 dal král Jan Lucemburský souhlas s vybudováním radnice Starého Města, tehdy Většího Města pražského. Po 22 letech, tedy v roce 1360, se začal projekt realizovat. Jádrem radnice se stal nárožní gotický dům Wolflina z Kamene (někdy též od Kamene). K němu byla během 4 let přistavěna bezmála 70 metrů vysoká věž. To už vládl Praze a celé Říši římské císař Karel IV.

Za vlády jeho syna Václava byl k věži přistavěn orloj. Roku 1410 ho spustil mistr Mikuláš z Kadaně. O 80 let později opravil porouchanou mechaniku hodinového stroje mistr Hanuš, ale ten se i po jeho zásahu nadále zpožďoval. Prý až o 40 minut denně. A jak už jsou dějiny plné paradoxů, všechno vyřešil nesmyslný výstřel z německého tanku 8. května 1945 ve čtyři hodiny odpoledne. Vyhořelo zařízení věže i orloj a po rekonstrukci už šel mechanismus orloje přesně.

Na dohled jsou věže kostela Matky Boží před Týnem, kterému nikdo neřekne jinak než Týnský chrám.

Pod nimi kázali reformátoři jako Konrád Waldhauser nebo Jan Milíč z Kroměříže. Poslední odpočinek pod nimi našel Tycho Brahe. V husitských dobách ovládla chrám skupina Husových přívrženců. Od roku 1427 zde byl farářem volený husitský arcibiskup Jan Rokycana a údajně zde bylo pohřbeno i srdce „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad.

A proč má chrám přídomek „před Týnem“? Patrně již v 10. století toto místo s kostelíkem Panny Marie využívali ke svému odpočinku cizí kupci. Od 12. století jim byl navíc k dispozici ohrazený dvorec (odtud Týn – otýněný, ohrazený), kde byli i se svým zbožím v relativně větším bezpečí. Za to byl vybírán dobrovolný poplatek, který se ve 13. století změnil na pravidelné clo, podle něhož se říkalo okolí Týnského chrámu Ungelt.

Ale vraťme se k věžím Týnského chrámu. Původní projekt s jejich vybudováním vůbec nepočítal. Stavba byla zahájena po roce 1350 a věže se začaly stavět až po roce 1402. Nepokojné husitské období práce na kostele přerušilo. Výstavba pokračovala až ve druhé polovině 15. století. Jako první byla dokončena roku 1466 severní věž, na jižní došlo až roku 1511. Obě shodně měří 78 metrů, ale pravá je viditelně širší.

Jak dlouho trvá, než se tržiště promění v náměstí? A kolik kostelů a věží u toho musí asistovat? Věže Staroměstského náměstí symbolizují rozložení sil české společnosti v dějinách: dva kostely, jedna radnice a jeden měšťanský dům s věžovitou nástavbou. Jaké věže by dnes stály, kdybychom tržiště měnili v náměstí my? Jedna věž supermarketu, dvě věže bank, jedna věž telekomunikační a jedna věž větrací, protože pod náměstím by určitě bylo podzemní parkoviště. Žádný kostel, žádná radnice. Takové instituce nepřinášejí prosperitu. Člověk se až zhrozí takové představy a zaprosí: Vraťte se zpět, věže kostelů a chrámů, zvonic, radnic a domů! Zachraňte nás a pozvedněte ke hvězdám. Potřebujeme to stále víc.

Pokud se Vám na naší procházce líbilo, můžete v ní pokračovat společně s knihami: