Holocaust očima jeho obětí

holocaust
Zase holocaust? Ano, zase holocaust… Mnoho lidí už se cítí být vyprávěním o židovském utrpení během války přesyceno. Přesto bychom ale měli být rádi za každé nové svědectví pomalu mizejících pamětníků, za každý hlas, který tuto hrůznou událost připomene, a tím o něco zmenší šanci, že by se mohla genocida do Evropy vrátit.

Kniha Přežil jsem Buchenwald je součástí celé trilogie, jež se zaobírá táborem Buchenwald. Oproti prvnímu dílu, který představil krutého velitele tábora, vzpomíná tato kniha na život jednoho z vězňů.

Přežil jsem Buchenwald

Autoři: Flint Whitlock, Louis Gros
Přeložil: Martin Vondrášek

Počet stran: 256
Vazba: vázaná
Formát: 150×212 mm
ISBN: 978-80-247-5440-6
Doporučená cena: 299 Kč

Knihu Přežil jsem Buchenwald vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald.

„Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nejstrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“
Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).

O autorech

Louis Gros byl v pouhých sedmnácti letech zatčen kolaborantskou policií a uvězněn v Buchenwaldu. Po válce se i se svojí manželkou usadil v malém francouzském městečku Mercury v Savojsku, nedaleko města Albertville (jihovýchodně od Paříže). Procestoval Spojené státy a několikrát se také setkal s americkým osvoboditelem KL Buchenwald, kapitánem Fredem Kefferem.

Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Žije v Denveru, ve státě Colorado. Je autorem prvního a třetího dílu tzv. Buchenwaldské trilogie a spoluautorem dílu druhého.

Zdroj: Grada.cz

Ukázka z knihy

Nedlouho potom dorazil další vlak, tentokrát složený (v mrazivém dni z kraje roku 1945!) z otevřených vagonů. Celý den zůstal bez zjevného důvodu stát na nádraží. My vykladači, kteří jsme poznali muka takové cesty v zavřených vozech před osmi měsíci, jsme si dovedli bez obtíží představit tu bodavou bolest, fyzické i duševní utrpení těchto lidí zavřených do ohrady, a zkoušeli jsme jim, když natáhli krk a mrkli přes okraj korby, říct, kde jsou. Zahlédli jsme vyhublé tváře a zoufalé, zapadlé oči. Nějakým způsobem jsme poznali, že to jsou všechno Židé. Říkali jsme si, jak dlouho už jsou v té pasti asi zavření. Jejich tragédie a nesnesitelné utrpení se nám náhle odhalilo a překonalo všechno, co jsme doposud viděli.

Zbytek ukázky si můžete dočíst přímo na našem webu!

O tuto knihu se na našem webu až do 18. března 2016 můžete zasoutěžit!

————————————————

V druhé knize nazvané Mezi všemi tábory zavítáme do života Gernharda Scholtena, jenž vzpomíná nejen na koncentrační tábory, kterými během války prošel, ale také na těžkosti života, které následovali po válce a které ho nakonec dovedli až do Vídně, kde se usadil a rozhodl se začít nový život pod novým jménem.

Mezi všemi tábory. Život v době, která zešílela

Autor: Gerhard Scholten
Přeložila: Zuzana Jürgens

Počet stran: 268
Vazba: vázaná
Formát: 150×207 mm
ISBN: 978-80-257-1708-0
Doporučená cena: 298 Kč

Knihu Mezi všemi tábory. Život v době, která zešílela vydalo nakladatelství Argo.

Osud autora této knihy je ojediněle koncentrovaným příkladem toho, jak se politické a společenské tendence českých dějin poloviny 20. století podepsaly na obyčejných lidech, jejichž jedinou „vinou“ byl „špatný“ rasový nebo národnostní původ, popřípadě majetek. Gerhard Scholten (16. 8. 1923, Trutnov – 21. 4. 1995, Vídeň) se ve svých vzpomínkách Mezi všemi tábory se vrací do let 1944–1947, která zásadně změnila jeho dosavadní život i plány do budoucnosti. Trutnovského rodáka a syna textilního továrníka, který od svých osmi let žil v Praze a cítil se být především pražským Němcem, zatklo v červenci 1944 gestapo a poslalo ho nejprve do terezínské Malé pevnosti a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi. Důvodem jeho uvěznění byl zadržený dopis otci do Ameriky, který svěřil rodinnému příteli, aby ho poslal ze Švýcarska. Svou roli pravděpodobně sehrál i jeho částečný židovský původ. Gerhard Scholten, tehdy ještě nesl otcovo příjmení Pfefferkorn, věznění přežil. Díky svým obsáhlým jazykovým znalostem se v osvobozené Osvětimi stal tlumočníkem sovětské armády a NKVD, a tak i svědkem výslechů a evidence mrtvých. V květnu 1945 se vrátil do Prahy, kde ho záhy čekalo setkání s československou poválečnou realitou: jeho babička byla jako Němka internována ve sběrném táboře na Strahovském stadiónu a posléze v Malé pevnosti, Scholtena i jeho matku zavřeli na základě udání jejich podnájemníka v srpnu 1945 do internačního tábora v Modřanech. Jen díky intervencím jejich českých přátel byli všichni nakonec propuštěni: zabavený byt včetně inventáře a další majetek jim ale už vrácen nebyl. Před definitivním odchodem do Rakouska v lednu 1947, kde přijal rakouské občanství a nové příjmení, Scholten ještě v československých službách absolvoval rok jako pracovník UNRRA v Brémách. Jeho vzpomínky rovněž podávají svědectví o zpochybněné identitě, resp. o vynucené změně: z předválečného Němce Pfefferkorna s československým občanstvím se po válce stal Vídeňák a rakouský občan Scholten.

Ukázka z knihy

Spal jsem jenom krátce. Marie, naše služka, mě vzbudila v sedm hodin a přinesla mi k posteli koláč. Hladově jsem se do něj zakousl a napil se k tomu kávy, opřel jsem se do měkkých polštářů a byl rád, že si ještě mohu užít pár minut v posteli. Bylo pondělí, 24. července 1944, když vtom se ozval domovní zvonek. Marie – říkali jsme jí Matschi – šla otevřít. Slyšel jsem, jak mužský hlas hlasitě říká „Gestapo“. Druhé sousto koláče mi hrůzou zaskočilo v krku. U mojí postele najednou stáli dva muži.

„Vstaň, ty svině!“ zařvali. Měl jsem pocit, že se udusím, rty se mi roztřásly, srdce jsem měl až v krku. Gestapo!, to v roce 1944 znamenalo něco jako smrtelný úder. „Obleč se, ty lumpe!“ – řekl ten, který měl obličej jako boxer, s rozpláclým nosem, vystálými lícními kostmi a čtyřhrannou lebkou. Ten druhý se choval – alespoň mi to tak připadalo – smířlivěji, nebyl tak zavalitý, nýbrž vysoký a hubený. Najednou mi skoro šeptem řekl: „Sbal si pár věcí, určitě je budeš potřebovat. Mýdlo, kartáček a nějaké spodní prádlo!“ Byl jsem tak rozčilený, strach projížděl mým tělem, že jsem sotva věděl, jak jsem vstal z postele a navlékl na sebe nějaké oblečení.


Nahlédněte do našich aukcí, v nichž najdete poutavé romány i neuvěřitelná svědectví.

Máte pocit, že jsou lidé přesyceni svědectvím o holocaustu? Napište nám svůj názor do komentářů.

Úvodní obrázek pochází ze serveru Flickr.com.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePřežil jsem Buchenwald
Moje osobní cesta peklem

Whitlock, Flint - Gros, Louis

Cosmopolis, 2016

zobrazit info o knizeMezi všemi tábory. Život v době, která zešílela

Scholten, Gerhard

Argo, 2015

Napsat komentář