Přinášíme vám ukázku z knihy Přežil jsem Buchenwald, kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Nedlouho potom dorazil další vlak, tentokrát složený (v mrazivém dni z kraje roku 1945!) z otevřených vagonů. Celý den zůstal bez zjevného důvodu stát na nádraží. My vykladači, kteří jsme poznali muka takové cesty v zavřených vozech před osmi měsíci, jsme si dovedli bez obtíží představit tu bodavou bolest, fyzické i duševní utrpení těchto lidí zavřených do ohrady, a zkoušeli jsme jim, když natáhli krk a mrkli přes okraj korby, říct, kde jsou. Zahlédli jsme vyhublé tváře a zoufalé, zapadlé oči. Nějakým způsobem jsme poznali, že to jsou všechno Židé. Říkali jsme si, jak dlouho už jsou v té pasti asi zavření. Jejich tragédie a nesnesitelné utrpení se nám náhle odhalilo a překonalo všechno, co jsme doposud viděli.

Na nich jsme uviděli svou vlastní kalvárii loňského května a zavalil nás pocit viny: najednou jsme se zastyděli, že ti Židé vidí, že my nejsme Židé. Jeden na mě promluvil slabým mrtvolným hlasem. Vůbec jsem nerozuměl, co se mi pokouší říct, ale z jeho gestikulace mi přišlo, že chce něco, co leží v bahně a štěrku pod vagonem vedle koleje. I když by nebylo dobré, kdyby mě viděli, jak mluvím s někým z vlaku, tak jsem se na jeho  naléhání snažil všude kolem rozhlížet, co by tak mohl chtít, něco, co mu zjevně bylo hodně drahé. Neviděl jsem však nic kromě kousku šňůry povalujícího se na zmrzlé zemi; naznačil mi, že to je přesně to, co chce. Protože jsem mu tu šňůru nemohl jen tak podat, přivázal jsem ji ke kusu dřeva, rozhlédl se, jestli na peroně není nějaký esesák a hodil jsem mu ji přes okraj vagonu. Ani po šedesáti letech si nedovedu představit, k čemu to mohl potřebovat – možná aby z té šňůry vyždímal trochu vlhkosti? Nevím.

Muklové začali vozy vykládat. Všechny byly stejné: tvrdé, zmrzlé, nezastřešené nebo jakkoliv jinak kryté před rozmary zimního počasí. Záhy jsme zjistili, že transport přijel z Osvětimi v Polsku a že na cestě byl už celý týden. Rudá armáda prorazila až k lágru, takže vězně, co ještě byli naživu, museli odvézt, aby nepadli nepříteli do rukou. Že by je chtěli zachránit a využít jako trumf? Od těch, co přežili, jsme slyšeli příšerné historky – že cestovali bez jídla, bez vody, v noci, kdy teplota klesala pod minus dvacet, a před mrazivým počasím je chránily jen tenké pruhované mundúry a  možná zbytky potrhané, prodřené a rozpadající se plachty. Byli to maďarští Židé – Maďarsko, spojenec Německa a poslední okupovaná země, se tudíž zbavovalo svých Židů ve jménu toho, co jim předepisovalo die Endlösung – konečné řešení.

Vlak zastavil a v tu chvíli jako by se všechno – vlak, stanice, okolní les, chlapi kolem, co náhle zmlkli jako zakletí – ponořilo do mrtvolného ticha; obviňujícího ticha, které by ani bombardování 24. srpna nemohlo přehlušit, do tak intenzivního – nadpřirozeného a neotřesitelného – ticha, jakým nemohl žádný zvuk na celé Zemi nikdy prostoupit.

***

Navzdory tomu, že mi 11. dubna 1945 byl dán nový život, stále ve mně přetrvává jakýsi neklid, pocit, že to, co nacisté spáchali, nebylo nějaké poblouznění, ale že se to může opakovat, kdykoliv a kdekoliv. Poučilo se lidstvo? Pochybuji. Avšak byli jsme s tátou dva z těch šťastných, kteří přežili a dostali se z koncentračních táborů ven. Mnoho let jsem se mohl těšit ze života a každý den se probouzím s pocitem vděčnosti, že jsem byl nějakým způsobem ušetřen. Život je mi drahocenný.

 ——————————–

Zaznamenali jste ukázku z knihy Buchenwaldské bestie, prvního dílu této série?

Nakladatelský dům Grada, největší vydavatel odborné literatury, rozšířil v roce 2015 své portfolio o značku Cosmopolis. Tato značka vám přináší kvalitní světovou a českou beletrii. Nabízí všem čtenářům ty nejlepší knihy z celého světa, strhující příběhy, napínavá dramata, ale i romantiku a zábavu.

Související knihy

Whitlock, Flint - Gros, Louis

Cosmopolis, 2016