Ptám se Kristiny, jak ke svému přístupu dospěla? Vím, že je vzdělaná, nebojí se ovšem ani dát na svou intuici. Nepodléhá teoriím, ale sleduje své dítě a vlastní pocity, dává si věci do souvislostí, přemýšlí. „Samotnou by mě před dvěma lety vůbec nenapadlo, že budu svému dítěti dávat tolik prostoru a že bude tak samostatné. Ani později jsem si neuměla představit, že moje miminko bude samo lézt po schodech anebo že si bude hrát se skleničkami. Všechno to přicházelo nějak postupně. Rodiče by se měli řídit hlavně sebou a ne okolím a dobře míněnými radami,“ domnívá se Kristina.
K uvolněnosti nám rodičům nepomůže, když si řekneme: „Abychom byli dobrými rodiči, musíme se uvolnit!“ Takový tlak naopak zúzkostňuje. Pomoci nám však může, když si uvědomíme čtyři skutečnosti:

• Jako rodiče nemusíme, a vlastně ani nemáme být dokonalí (viz kapitola 17).
• Ve výchově nejde všechno po dobrém. Máme-li s dítětem konflikt, neznamená to, že jsme špatnými rodiči (viz též rámeček „Unést, že se na nás děti zlobí“).
• Dítě nám může lézt na nervy, a nejsme proto špatnými rodiči. Jde o dvě různé věci: lásku k dítěti a rozhořčení z jeho chování. Můžeme se občas zlobit na své děti, a ony se zase mohou zlobit na nás.
• Nemusíme dát na rady z okolí. Vzpomínám na jednu jízdu tramvají: naší prvorozené byly necelé tři a ječela na mě, že jsem si sedla na špatné místo, že si mám sednout tam, kam mi ukazuje ona, na první (obsazené) sedadlo. Šlo o záminku, byla prostě přetažená. Neřešila jsem to, jen jsem ji držela. A naslouchala radám spolucestujících. Jedna paní mi prostě domlouvala, ať „to nějak řeším“, další vnucovala dcerce bonbóny (ve svém amoku si je naštěstí ani nechtěla vzít). Pán sedící na místě, kam jsem si měla podle dcery sednout, doporučoval dát „tý holce na zadek“, a jeho kolega stojící nad ním horlivě přitakával a spekuloval, kam ta dnešní výchova spěje, když rodiče neumějí vychovávat. Další ze spolucestujících se starostlivě ptala, zda chodím s dcerkou k nějakému psychologovi. Je zajímavé, nakolik se okolí rodičům snaží radit. Sama na rady málokdy dám, i když jim docela ráda naslouchám.

Unést, že se na nás děti zlobí

(Autor: Jean-Uwe Rogge, zkrácená ukázka z knihy Rodiče určují hranice.)
Matka vypráví: „Mám se svými syny domluveno, že mě v poledne nechají půl hodiny o samotě. Já ten klid potřebuji. Ale po deseti minutách přišel do pokoje mladší čtyřletý Benjamin, že prý má žízeň. Naprosto jasně jsem mu řekla: ,Víš, kde si to máš vzít. Jdi!‘ A ukázala jsem prstem na dveře. Zkrátka jsem ho vyhodila. Ale říkám si, jestli to bylo správné, jestli by nebylo nějaké elegantnější řešení. Musí přece existovat lepší řešení. Takové, které by uspokojilo všechny!“ Syn se provinil proti tomu, co bylo domluveno, a matka trvá na dodržení dohody. Dítě to přijímá, byť nezáří radostí. Matka přesto není spokojená. Kdo určuje hranice a jedná důsledně podle toho, jak je vymezil, ten není milován, je spíš respektován a ctěn, někdy i nenáviděn. Tyto stinné stránky patří k citově zralému vztahu mezi rodiči a dětmi.

Uvolnění rodiče též pěstují vztahy. S širší rodinou, se sousedy, s kamarády. Často se navštěvují a vyrážejí na společné výlety, společně pracují a trochu se tak přibližují k oné africké vesnici zmíněné v první kapitole. Sama si velmi užívám, když vyrazíme s kamarády na společnou dovolenou. Děti, když něco potřebují, se velmi brzy začnou obracet prostě na nejbližšího dospělého a my dospělí přirozeně pečujeme o jakékoli dítě ve své blízkosti.

Přínos pro všechny

Otázkou je, zda uvolnění rodiče vystavují své děti vyšší míře rizika. V určitém ohledu tomu tak jistě je. Dítě, které na prolézačce vždy jistíme, se na ní nezraní. Dítě, které nepustíme nikdy samotné ven, se nechytne špatné party. Jenže: jak to s takovým dítětem bude poté, co už je jistit nezvládneme? A co až dospěje do věku, kdy se nás přestane ptát, co smí? Domnívám se, že z dlouhodobého pohledu na tom mohou být děti uvolněných rodičů lépe i z hlediska bezpečnosti. Přirozeně a od malička se totiž učí odpovědnosti za sebe sama. Rodiče, které považuji za uvolněné, si nedělají hlavu z malých nebezpečí. Například hrozí-li dítěti, že se při lezení na skále odře, nechají je s klidem experimentovat. Pokud by ovšem hrozilo vážné nebezpečí, například pád z větší výšky, neriskují a postarají se o bezpečnost dítěte. Řadu tipů a způsobů, jak dítě naučit zacházet s potenciálními nebezpečími, například s ostrými noži, nabízí montessori pedagogika. Ta velmi zdůrazňuje jak bezpečí, tak samostatnost dětí a rozvíjí postupy, jak obojí rozvíjet.
Děti uvolněné rodiče ocení. V kontrastu k Lukáškovi působí Amálka jako reklama na šťastné dítě. A mimochodem: za našeho pobytu v restauraci nespadla ze schodů, nestrhla ubrus, nepřivřela si prsty do dveří. Zatímco jsme si s její maminkou příjemně povídaly, objevila kus světa, snědla sama půl dortu a vypila džus ze sklenice. To je totiž hlavní vtip uvolněného rodičovství– že uvolnění a spokojení jsou všichni. Rodiče, které považuji za uvolněné a inspirativní, si své děti užívají, milují je a jsou s nimi rádi. Ale neobětují se jim. Dávají více prostoru svým dětem i sami sobě.

Ukázka pochází z knihy Zdravý rozum ve výchově, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Bližší informace o knize najdete také v článku Uvolněné rodičovství v hektické době.

Zdroj: nakladatelství Portál

---

Nakladatelství Portál bylo založeno v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly další oblasti jako sociologie, politologie, zdraví, média, antropologie, ekologie, filozofie, ekonomie, sémiotika či kulturologie.

Velkou skupinu čtenářů Portálu tvoří rodiče. Pro ně jsou určeny praktické příručky o výchově a také knihy her a nápadů rozvíjejících dětskou tvořivost, které úspěšně využívají i učitelé a vychovatelé. V posledních letech se Portál výrazně zaměřil také na problematiku těhotenství a mateřství. Rady najde v knihách i dospívající mládež a nejen jí jsou navíc určeny knihy her a cvičení sloužící k zachování bystrého rozumu, tělesné kondice a k nalezení místa v sociální skupině. Pro malé i starší děti Portál vydává pohádky, příběhy, říkadla.

Související knihy

Zdravý rozum ve výchově
Uvolněné rodičovství v hektické době

Koucká, Pavla

Portál, 2014